Proč?

Přemýšlím o smrti. Každý den je horší než ten předešlý, delší, únavnější. Oči se zavírají skoro samy. Usnout a neprobudit se. Nemuset nic. Zatím se ještě držím na nohou, ale nevím, jak ještě dokážu ráno vstát. Proč mi to udělal? Neptám se, proč odjel. Ale chtěl bych vysvětlit, proč mi to neřekl. Jsem opravdu člověk, kterého je těžké milovat?
Přemýšlím o smrti. Každý den je horší než ten předešlý, delší, únavnější. Smrt je tu všudypřítomná. Hledím jí do tváře a marně se snažím najít vysvětlení. Ne smrti. Vlastního chování. Hledím smrti do tváře a přitom jsem jen zbabělec slyšící bídu.