Rychlé zapomnění

„Kde je moje sestřička?“ rozbrečela se Klárka. Velký tatínek je včera, když přišel z hospody, rozdělil. Od té doby je život na nic. „Žila jsem s ní prakticky od svého zrození,“ plačtivě vzlykala.
I když to netušila, její sestřička Karolínka zrovna podstupovala očistu studenou a potom teplou vodou. „Sestřičko moje, jednou tě najdu,“ usmyslela si Karolínka předtím, než se jí pěna dostala do zvětšujících se oček.
Po čase se Klárka i Karolínka spárovaly s jinými sestřičkami, na sebe ale nikdy nezapomněly.
„Kdo by se s nimi třídil,“ pomyslel si tatínek.
V jeho skříňce vládla mezi černými ponožkami vždycky totální anarchie.