Loutkou sama sobě

Ty momenty kdy víme, že bychom měli mlčet nebo naopak něco říci, ale v tu chvíli, jako kdyby nás ovládalo něco jiného. U mě to vypadá, že každá část mého těla je ovládána někým jiným a já jsem jen loutkou sama sebe. Srdce řídí Duch naivního snílka a mozek zas zarytý cynik, v kontrastu jim stojí Duch jazyka, kdosi záhadný, rychlejší a zároveň pomalejší než ti dva. Když má konat tak mlčí a když nemá dělat nic, žvaní mu to jedna báseň. Zajímalo by mě, co je to za chlapíka, musí to být veselá kopa, i když občas trochu škodolibá.