Nejsem vlk

Mauglí kráčel od Poradní skály a do srdce mu padala tma.
Vtom se mu o ruku otřel vlhký čumák.
Ohlédl se. Byl to táta Vlk.
„Jsem na tebe hrdý, Žabáku,“ řekl. „Vlk, jak se patří.“
Mauglí zavrtěl hlavou a vyhrkl mu ještě jeden vzlyk. „Nejsem vlk.“
„Cha!“ odfrkl si táta Vlk. „To může říct jen hlupák. Skoro jsem před sebou viděl Rákšasí. Slitoval ses nad Akélou zrovna tak, jako se ona kdysi slitovala nad tebou. Bojoval jsi stejně statečně a neústupně, jako vždycky bojuje ona. A vysmál ses Šér Chánovi. Říkej si, Žabáku, co chceš – jsi pravým synem své matky.“