Dobrota pro nejmenší

V přítmí nebylo vidět kdovíjaké detaily, ale pokud se člověk soustředil, dokázal se docela dobře orientovat v prostoru, aniž by si přivodil nějaký úraz. Oni lidé nebyli, ale i tak si museli dávat pozor a postupovali pomalu.
„Co to tady smrdí?“ řekl potichu fousatý skrček a v hlavě začal srovnávat pach s trpasličí latrínou.
„To budou ta těla,“ odtušil upír a sehnul se, aby mu křivolaká větev nevypíchla oko, „nejsou daleko.“
„To cítím,“ zabručel trpaslík a trochu se zarazil, když spatřil šestici ležících hromádek, které se nepříjemně ošívaly. „Myslel jsem, že jsou mrtví?“
„To budou jen brouci.“
„Docela divoký, nemyslíš?“