Bez nároku na bodík.
Miluji tyhle každodenní boje...
6:00
Z vedlejšího pokoje se ozývají nespokojené skřeky.
„Sklapni, Merry!“ zaúpím bezmocně a hlavu si zahrabu pod polštáře. Marně. Vřeští a vřeští.
Ty obludo příšerná, já na tebe hodím hadr a budeš mít po ptákách!
7:30
„Merry, bašta!“
Odpovědí mi je řev, jako kdyby nám hrozil alespoň nájezd tatarů. Příšera se naparuje. Ježí peří. Roztahuje křídla. Jasně dává najevo, že tohle je její království. A vetřelce tu nestrpí.
„Uklidni se, mladá!“ houknu na vzteklého opeřence. „Ramena si dělej na někoho jinýho…“
Ztichne. Nechá se v klidu nakrmit. Jako každé ráno.
Ale rozčilovat se bude stejně.
Je to rituál.
Víte jaká je výhoda letního času? Má milá ptačí puberťačka nevstává ve čtyři, ale v pět, tudíž dává všem opeřencům okolí na jevo, že tady je to její až o hodinu později :D
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
:D Docela jsem ráda, že žádné
Azereth
:D Docela jsem ráda, že žádné zvíře nemám. :) I když je to bezpochyby roztomilé.
Hezké drabble.
když on by byl ten život bez
Terda
když on by byl ten život bez zvířátek o tolik chudší :D