Moje články

„Nástup!“ Zvolal učitel tělocviku. Všichni žáci ze třídy 7. A se tedy zvedli a šli povinně nastoupit. Jako obvykle se to nemohla obejít bez pošťuchování, pár chlapeckých poznámek na dívčí pozadí a stěžování si na to, s čím je bude tělocvikář mučit tentokrát. Když byli všichni v klidu nastoupeni, tak tělocvikář pronesl několik obvyklých frází, všechny si je přepočítal a jal se do vysvětlování toho, co budou dělat dneska.
„Takže moji milí žáčci, dneska se vrhneme na gymnastiku!“ Pronesl zvesela učitel.
„Néééé,“ ozvalo se sborově.
„Ale vždyť na ní není nic špatného! To já jsem ve vašem věku gymnastiku miloval!“

Téma: ...a taková to byla láska!
Začal s nimi sice před rokem, ale již nyní na ně uměl hrát jako někdo, kdo se houslím věnuje nějakou dobu. Říkali, že je musí milovat. Jaký je to talent a že to dotáhne hodně daleko. Jakápak to byla šťastná náhoda, že se rozhodl na ně naučit hrát.
To si všichni mysleli, pravda byla jiná. Housle nesnášel a hraní na ně ještě víc. Ale onehdy před rokem zaslechl slečnu Karolínu říkat, jak má ráda muže, kteří umějí hrát na housle. Včera se ale vše změnilo. Slyšel slečnu Karolínu, jak říká své přítelkyni, že houslisty teď nenávidí. Zlostí svoje housle zničil.

„Tamhle jde.“
„Kdo?“
„No přece ta divná holka.“
„Skutečně? Kde“
„Támhle, vidíte ji?“
„Ano, už ji vidím. Tak tohle je ona? Šílená Merin…“
Už zase se mu posmívali. Byl jediný ze třídy, kdo stále ještě neuměl ten chvat. Rozhodl se tedy trénovat sám.
Tak trénoval. A stejně mu to nešlo. Přemýšlel, že by to vzdal a odešel někam pryč. Ale kam by šel, a sám? „Kdyby tě to přestalo bavit, tak můžeš jít se mnou.“ Ozvalo se najednou za ním. Otočil se, na zídce seděla Merin.
„A kam bychom šli?“
„No, kam asi,“ usmála se, „přeci až na konec světa!“

Opět nastala, jako každoročně. Noc běsnících bestií. Noc kdy bestie vylézají ze svých úkrytů, ve kterých tráví zbytek celého roku. Ničí stavby, domy a někdy dokonce i celá města. Ale hlavně, zabíjejí všechny živé tvory v dohledu. Kdo se pořádně neschová, nemá šanci tuto noc přežít. Sedím teď s malou sestrou v náručí ve sklepě. Poslal nás sem otec. Sám se k nám už nevejde. Loni měl štěstí, že to i tak přežil, ale zemřela maminka. Zůstali jsme s otcem a sestřičkou sami. Teď se obávám, co bude ráno. Život bez matky je smutný, ale život bez otce? Nechci pomyslet.

Kdepak je kocourek Hrdina? V kuchyni není, v jídelně není a ve spíži taktéž. Dokonce se ani nevyhřívá na zahrádce či nespí ve svém pelíšku. K nalezení není ani ve zbylých pokojích. Kdepak asi může být?
„Tady jsi, Hldino! Ty stlašpytle jeden!“ Zvolá malé děvčátko, když konečně najde svého milovaného kocourka. Vezme jej do náruče a odnáší pryč z úkrytu za sedačkou. Míří s ním do koupelny, kde již čeká maminka s napuštěnou vanou, připravenou pro kocourka bojícího se vody.
„Vidíš to, kdyby ses nezašpinil při rvačce se psem, nemusel bys do vany.“ Prohlásí nekompromisně maminka a už koupe kocourka.

„Slepice.“
„Cože?“
„No slepice.“
„Co s nimi, k jídlu?“
„Né tyhle slepice.“
„Tak jaké?“
„Přece támhlety.“ Řekl Matt a rozmáchlým gestem ukázal na skupinku holek stojící opodál.
„Ale co s nimi?“
„Neřeš.“
Na Joshově tváři se namísto předešlého nechápavého začal objevovat výraz naštvaný. Nejenže tu Matt leží jen tak na lavici, tváří se jako kdyby mu celý svět ubližoval, ale ještě si dovolí nazvat slepicemi partu holek, mezi které patří dívka Joshových snů.
„Tak víš co? Trhni si nohou!“ Odsekl a otočil se k Mattovi zády. Nemohl už tudíž vidět Mattův potěšený úsměv, už zas se mu podařilo Joshe naštvat.

Už byly slyšet těžkopádné kroky. Blížilo se to, pomalu ale jistě. Když už bylo monstrum za posledním rohem, mohli slyšet i jeho dech. A také cítit, odporně té příšeře páchlo z úst. Srdce jim i přes veškerou snahu o zachování klidu zběsile tepala. Další dva kroky a temnotou zazářily dvě krvavě rudé oči. Monstrum vědělo, že už je má v hrsti, nemají kam utéci. Loudavě překonávalo posledních pár kroků. Ozvaly se první výkřiky hrůzy z úst zoufalců, kteří budou během chvilky snězení. Monstrum už se pustilo do prvních z nich, za vydatného křiku zbylých. A pak naběhly titulky. Film skončil.