Neklamné znamení

„Já vám dám, uličníci, ze mě si šoufky dělat nebudete!“ hrozil starý pan Trnka za plotem.
„Copak se stalo?“ zeptala se Tonička, když přišla blíž.
„Podívejte,“ ukázal rukou ke stromu za chalupou.
Na každé větvi visel pár bot. A ne ledasjakých. Tanečních, cirkusových a všechny v sobě měly nějakou díru.
„Kdo vám to provedl?“ zeptala se Tonička, hlavu na straně v zamyšlení.
„Já nevím, ráno jsem slyšel smích a rolničky a byly tady.“
Tonička vzala ze země klacek a šťouchla do nejbližší boty.
S lupnutím se probrala k životu a zacvakala žralokem.
Povzdechla si. Tentokrát bude její práce mnohem těžší.