Zeměplocha

„Řemeslo upadá,“ řekl zachmuřeně Geralt a instinktivně se dotkl meče. „Poslední kontrakt? Upír s intolerancí na krev. Pije jen mandlové mléko.“
„U nás je to stejný,“ přikývl Cohen. „Minule jsem bojoval s drakem, který místo ohně chrlil duhové balónky.“

Geralt se otřásl. Oba na sebe hleděli se vzrůstajícím zoufalstvím. Všude je to stejné…

„Možná bych si mohl otevřít hospodu,“ dumá Geralt. „Vítá vás podnik U Zaklínače a jeho specialita – steak z baziliška a bezlepkový chleba z mandragory.“
„To by šlo,“ odtuší Cohen. „Ale co já? Snad jedině seniorní konzultant pro invazi. Kurz ´Jak efektivně vyrabovat město´ by mohl mít úspěch.“

Povídalo se, že se starý baron chodil do kopců radit s babičkou Bolavou. Prý sedávali v družném tichu nahoře na pastvině a baron se pak vracel načichlý smradem Šťastného námořníka a novými nápady.

Po její smrti si baron občas předvolal Josefa Bolavého, aby s ním promluvil, a to nejen o věcech týkajících se nájmu farmy.

Nejpodezřelejší je vztah Toničky Bolavé s novým baronem Rolandem. Zlé jazyky tvrdí, že zabila starého barona, protože nechtěl dělat co ona diktovala a mladý Roland je povolnější.

Málokdo však tuší, že ten vztah potřebuje víc baron než čarodějka, takže dál konspirují o záhadné politické partii.

Přejel pohledem po Obdélníkové pracovně. Neplánovali, že to bude on. Někdy je zkrátka potřeba trochu improvizovat.
Například když se příští Patricij setká s vaším cechovním kolegou ve službách Patricije dosavadního a následně s velmi přátelskou, avšak povinnostem oddanou antropomorfní personifikací.
Někteří z těch, kdo byli ještě ráno jeho nejbližšími spojenci, mu už teď nemohli přijít na jméno.

Vrah svoje kroky skrývá.
Politik jedná všem na očích.
Vrah pracuje sám.
Politik se spoléhá na druhé.

Zdvořile na Odkraglliho kývl. Ten mu pozdrav oplatil.
O těla se někdo postará.
Havelock se musí hlavně postarat o každého, kdo by odmítal se situací souhlasit.

Ten den se vlekl jako smetana. Na stráni se pokojně popásaly ovce a po obloze pluly jejich chundelatí souputníci. Mladý pasáček pospával pod stromem, jen tu a tam pozvedl těžké víčko a kradmým pohledem zhodnotil situaci.
Pod keřem něco zašustilo. Hned byl na nohou: „Anciáša, zpropadená zvěř, nemůžou aspoň jednou nechat ty ovce na pokoji?“
Po chvíli zbystřené pozornosti se svalil zpátky do mechu.
Další šustot zazněl na kraji lesa.
Zvedl se, aby se pořádně rozhlédl, když tu se pomezi mraky prodral sluneční paprsek a ozářil zrzavou kštici.
Ach, to jsou jen fíglové. pomyslel si a spokojeně se rozvalil zpátky.

Velitel Samuel Elánius hleděl na Nobyho Nóblhócha.
"Na co že chceš to volno?"
"Na rakvelační kurzy, muzeum je vypsalo a vyplatí nějaký peníze, i když pak nebudu dělat!"
"Rakvelační? Noby, od začátku, prosím."
"No, šel sem okolo muzea a tam byl tenhle plakátek, hele."
Noby vytáhl z kapsy papír tak zvětšelý, že by prošel jako nález z hrobky krále Kvašekvopra.
"Raději mi to přečti."
"Tady se píše: 'Sháníme nové kolegy. Příjemný ko-le-ktív, dobrý plat, zaplatíme vám rakvelační kurzy'."
"Rekvalifikační, Noby! To znamená, že by ses naučil všechno o muzeu a už bys nebyl policajt."
"Aha... tak ne. A to volno?"

„Holka nešťastná, co budeme dělat?“ spráskla ruce stará paní Elániová. „S outěžkem teď, když ten tvůj šamstr hrdinně padnul ve válce. Ale já to zařídím, znám jednu čarodějku, ta nás toho problému zbaví.“

---

„Jak že nechceš přijít o jedinou památku na Samuela, ty trdlo? Paní Oukřepková je tady a už jsem jí i zaplatila!“

Stará čarodějka stiskla mince v kapse.

„Tak to uděláme jinak,“ položila ruce na těhotenské bříško, „tohle dítě bude výjimečné a jednou si vezme nejlepší partii v okolí,“ zadeklamovala a zdrhla.

---

„Kdepak je má kravička,“ četl Elánius, vévoda z Ankhu malému Samíkovi a políbil Sybilu na tvář.

Tiše seděla u okna a drala peří. Hovor žen vnímala jen jako vzdálený šum.
Na okně začala růst jinovatka.
Vzdorovitě vystrčila bradu.
Pořád stejná lopota.
Práce dává životu smysl, mykla ramenem a po očku pozorovala rozšiřující se obrazce.
Všichni tě jen využívají.
Z trucu dýchla na sklo a škodolibě pozorovala, jak se ledové květy rozpouští. Rukávem setřela vlhkost, ale ledová nádhera se nenechala odradit. Postupně celé okno pokryly květiny.
Bylo to moje rozhodnutí.
Když jim přestaneš být dobrá, přijdou vidle a pochodně.
Odhodila brk, pak vhodila do krbu tlusté poleno, sedla si vedle matky a vzala si další bělostné peří.

„Kámo, ty jsi ale velký. Kde ses tu vzal? Kde jsem se tu vzal já? Jaktože tu nic nesmrdí?“
„...“
„Ty nebudeš zrovna ukecaný, co? Nevadí, já si vystačím. Ale měl bys vědět, že takové to – mluviti stříbro, mlčeti zlato – je pěknej nesmysl. Nic nevytřískáš tak, ani tak.“
„…“
„Ještě bych si to mohl vzít osobně. Nebavíš se se mnou, protože jsem malý spíše páchnoucí mluvící pes, zatímco ty se považuješ za důstojného skorovlka?“
„…“
„Že tě přerušuju… Támhleti dva po nás jdou.“
„…!“
„Sakra, všimnul sis, že jsme tu sami.“
„Baf!“

Gaspoda odlétá pět metrů. Duch se spokojeně usmívá. Moc hezky si popovídal.

SOL 542:
Nejsem tu sám. Vím to. Myslel jsem si, že je to hra stínů, ale to bylo před tím, než jsem se vzbudil uprostřed noci a spatřil ho ležet na Martinezově posteli. Měl jsem s tím něco udělat? Reagovat víc, než se jen otočit na druhý bok a usnout? Možná. Ale začíná mi to být všechno jedno.

SOL 559:
Je fajn vědět že ať si kde jsi, vždycky máš za ramenem někoho, kdo s tebou půjde v tichosti každý krok. Ať si NASA říká o přeludech co chce.

DEN 10985:
MARK WATTNEY?
"Já to věděl! Naserte si doktorko Chan!"

Tlupa piktmužíků se spokojeně prala na stráni za pahorkem. Bylo to velmi veselé uskupení plné nohou, rukou, hlav, vousů a kiltů. Najednou se celý chuml zarazil a rozpadl na jednotlivé fígly.
„Bědoš!“ ozvalo se z leva.
„Jejdanánku,“ kontrovalo mu z prava.
„Zpaprčenec, matlák!“ ozývaly se výkřiky z různých koutů.
„Co to tu tropíte?“ otázala se Žanina. V uctivé vzdálenosti ji následoval zvědavý hrozen děcek.
„To Poťapaný Vilík,“ začal Yan Habáně neochotně, ale pod keldiným pohledem ochotně pokračoval: „možná měl upito maličko speciálního mazání a možná majzl béhovado do čela tou svou tvrdou palicí a možná se tomu béhovadu ulomil roh.“