Originální

Alyha je muž v ženské roli. Je duchovní vůdkyní. Vede rituály spojené s těhotenstvím a porodem. Stará se, aby indiánské děti rostly a vzkvétaly a pečovaly o zem. Může se vdát za muže, pokud chce.

Hwame je žena v mužské roli. Je duchovním vůdcem. Vede rituály spojené s lovem. Stará se, aby zem vzkvétala a pečovala o své děti. Může se oženit s ženou, pokud chce.

Alyha a Hwame jsou posvátné sošky, chrání před průnikem zla.

Dokud sošku Hwame nenajde jeden z Pravověrných.
Dokud ji nepřinese Pastýřovi.
Dokud ji Pastýř neprodá chamtivému sběrateli.

Bariéra pukne.
Trhlinou se sype černý popel.

"Tak proto si mě chceš vzít, ty hajzle?! Kolik jim dlužíš, co? Ty svině jedna prolhaná! Já tě dostanu!"
Mladý tiktoker vysílá online bitku/honičku přímo z kostela.
Svatební kytice je na kusy, vzduchem lítají okvětní lístky, ženich předvádí prvotřídní parkur mezi lavicemi. Nevěsta zahodila závoj a ten přistál na oddávajícím. Ten vše pozoruje se složenýma rukama a klidným výrazem skrytým pod průsvitně bílou látkou. Asi zažil kde co. V online vysílání se rozvinula debata. Sledující se dohadují, co se přesně stalo. Nezapomínají chválit nevěstiny šaty a ženichův sportovní výkon. Parkur přes lavice by prý měl být olympijským sportem, tvrdí Juanitobuenito2657.

“Jak jste mi to mohl udělat!” vykřikla žena. “Vlastně mojí Annabele!”
Starší muž jen vzdychl. “Velice se omlouvám, vím, že jsem vám to slíbil...”
“A slib jste porušil. Takový krásný pár to byl, a co teď?” žena skoro kvílela.
“Pokusím se vám najít náhradu. Pár mých známých,” nabídl muž, “bude mít jistě někoho vhodného.”
“Ale já jsem chtěla pro Annabelku toho vašeho! Dokonalý typ, krásná hlava a oči...”
“Ještě jednou se omlouvám. Museli jsme našeho chovného kocoura prodat, to víte, alergie,” posmutněl muž.
“A navíc do zahraničí! Abych jela s mojí kočičkou zlatou tak daleko za ženichem, to tedy ne!”

Pamatuješ, Aurelie? Život je krátký, řekl jsi mi tehdy, když sis přivoněl k mým vlasům, a měl jsi pravdu, jak jen jsi měl pravdu! Život je krátký a každý z nás se musí rozhodnout, jak s ním naloží. Tehdy jsi se za své volby nestyděl, ctihodný biskupe, žil jsi se mnou, jako bychom byli svoji. Až později, když mezi nás vstoupila Monika a tvůj Bůh, nechal ses přesvědčit, že naše láska je hřích. Za málo ses, Aurelie, nechal prodat - nejprve zasnoubit a pak kněžstvím spoutat. Od té doby rád zapomínáš. Já si ale pamatuji každý moment. A pokřtít se nenechám.

Můj milovaný manželi,

chodím za tebou den za dnem. Jako socha sedíš na pahorku a necháváš kolem sebe vše plynout. Zaznamenávám pouze pomalý dech. Občas se k tobě přitulím a povídám ti své příběhy. Jen párkrát jsem ucítil tep tvého srdce.
Před dávnými časy jsme se domluvili, že ti zanechám vzkaz, kdyby se mělo se mnou něco stát. Tohle je sbohem, má lásko, jsem starý a cítím, že brzy zemřu. Najdeš mě pochovaného pod starým dubem. Tam, kde jsme si dali první polibek. Musím se tě vzdát, můj milý ženichu, miloval jsem tě celým svým srdcem.

Navždy tvůj věrný
Sebastian

„Roberte, chci vizi, chci jedinečnost! Pryč s konvencemi! Chci, aby to dýchalo!“

„To jako jo, rejžo, ale nebudou lidi zklamaný, když v názvu bude Prodaná nevěsta, ale na pódiu se zjeví prodanej ženich?“

„Mlč, mlč, vypouštíš tu negativní vlny! Jistěže diváci budou zaskočeni, ale o to přece jde! Šokovat! Přijít s něčím unikátním! Milane, drahoušku, máme už libreto?“

Scénárista hbitě přiskočí s deskami. „Chtěl jste, aby se to co nejvíc podobalo originálu, rejžo, takže třeba tenhle kousek… Znám jednoho cápka, ten má dukáty, má dukáty. A na střechu, a na střechu dostane od táááty.“

„Perfektní! Úchvatné! Jen ať publikum pláče!“

Manžel v zástěře vešel do ložnice.
“Miláčku, věděl jsem, že po svatbě se ledacos změní, ale musíš nechávat krvavé obětiny roztahané do půlky obýváku? A co ty lebky? Musíš z nich stavět ty hromady kolem svého trůnu?”
Manželka se otočila a škrtla zakroucenými rohy o nízký strop panelového bytu.
“Na moje rituály nesahej! Krev musí proudit!”
“To bude nějaký vtip, ne? Asi jako když jsi mě na svatbě nechala podepsat do matriky krví.”
“To nebyla matrika, to byl smlouva na tvoji duši. Jsi můj na celé milénium.”
“Takže když maminka říkala, že jsi zplozenec pekel…”
“Tak si ji měl poslouchat.”

Proč prodávat jen nevěsty, pojďme prodat ženicha,
uvidíme, zda ho jeho nová paní vydýchá.
Co může nabídnout? Hlavu má na krku,
na mozek společnost nedává záruku.
Ruce někdy obě levé, jindy se jim nechce,
adekvátní motivací změníte to lehce.
Nástroj, kterým uvije vám vytoužené mrně,
silné nohy, co z hospody hopsaj jako srně.
Mužnou náruč kolem pupku vyměkčenou polštářem,
pyžmo potu, co chceš cítit nejen dnes před oltářem.
Též vysoké mínění o vlastním silném duchu,
úsměv vždycky roztažený od ucha až k uchu.
Neberte ho, neb za všechny prachy je ten ženich,
věřte mi, jsem dohazovač, na tohle mám čenich.

“Džin k vašim službám,” muž s fialovou pletí se uklonil. Před ním seděl mužík, na hlavě koruna, pod zadkem trůn.
“Tři přání?”
“Taková jsou pravidla, můj pane. Moje moc je neomezená.”
“Chci být císařem!”
“Zajisté, zítra dorazí papežský pontifex s radostnou zprávou.”
“Chci, aby mé pokladnice byly plné zlata.”
“Do týdne bude v hraničních horách nalezena nová žíla.”
“A chci, aby se do mě zamilovala nejkrásnější žena světa.”
Džin se podíval na králův poďobaný obličej, plešku a prasečí očka. “To bude těžké…”
“Říkal jsi neomezená moc.”
Nápad, to by mohlo navýšit šance: “Sire, přemýšlel jste někdy o proměně v ropuchu?”

Chrastí okovy v přísně střeženém vězení. Princezna rozhýbává kosti. Začíná poslední vycházkové kolo, než začne pulírovat rytířům brnění.

„Za co jsi tady?“ zvedne bradu, procedí mezi zuby vězeňská kolegyně jdoucí za ní.

„Žádné tlachání! Budeš zticha!“ vyjelo na ni jedno ze tří prasátek v roli dozorce.

Mimo dosah prasečích uší se mohly vrátit k rozhovoru.

„No co?!? Vdala jsem se za prince, dostala celé království, plnou pokladnu a parádní zámek. Ženich byl furt nalitej, tak jsem se ho zbavila. Zavolala jsem toho bukanýrskýho Rákosníčka a prodala prince do otroctví. Ještě jsem na tom vydělala. Nepočítala jsem ale s drakem policajtem...“