DMD č. 10 pro 10. 4. 2024. Téma: Kočičí zlato

Večery bez ohně nebyly tak příjemné jako dřív, ale vyprávění ostatních se poslouchala dobře i tak. Kopčem vzpomínal na pazourek, co dnes s Žabkou našli.

Když už mluvíme o Žabce... Co to schovává v ruce? Nebylo těžké jí lesklý kamínek vykroutit, ale pak se Kopčem zastyděl. Nebude sobec.

Dohodli se, že kamínek rozdělí. Kopčem vzal větší kámen, ale to, co následovalo, by neuhodl ani v nejdivočejších snech.

Nejdřív jiskry, zářivé jako sluneční paprsky, které vzbudily pozornost celé tlupy. Pak Huňáč, který ho sevřel v objetí vpravdě medvědím, a nakonec zář a hřejivé plameny ohně, který se díky němu znovu rozhořel.

Zelenáč konzultuje po telefonu s odborníkem.
"... já nevím, jestli je rozehřátý. Šmejdí tady po stole a pořád vibruje."
"Tak to se nerozehřívá, ale přede."
"On přede?"
"Občas."

***

Odborný dotaz na přednášce: "K čemu je biologicky netopýrovi předení?"
Odborná odpověď: "Jak bych to řekl... K čemu je člověku se protahovat a dělat mmrrrrmhmmmm?"

***

"Jejda, ty máš na těch osm gramů pořádný motorek!"
To je pochvala za krmení, ty tupý strome.

***

Rada pro sousedku v boxu: "Až dostaneš chutného šťavnatého zophobáka, začni příst. Bude to moc roztomilé a dostaneš dalšího."

***

Není to žádná věda.
Jsme prostě odporně roztomilí a zlatí a kočičí.

1890, Whitechapel

Alfred se probudil s myslí plnou mlhy. Drogy v jeho těle ještě kolovaly, ale už ne tolik, jako když sem uprostřed noci omámený vpadl.
Ranní světlo zahalilo Henryho kouzelnou aureolou. Tvář měl tak krásnou, že Alfred nedokázal odolat a pohladil ho. Bál se, že se pod jeho dotekem rozplyne jako sen.
A pak nebylo nic přirozenějšího. Modré oči na něj pohlédly se směsí zmatku a vášně. Ta propukla vzápětí. Alfred do té doby nesvěřil tělo nikomu než své manželce, ale s Henrym hned věděl, co dělat. Protože s ním to bylo správně.
Henry je pravé zlato. Ne přetvářka.

Nora se rozloučí s kočkovitou kamarádkou a v ptačí podobě opustí výběh, než si někdo všimne, že zoologické přebývá gepard.

***

Diviš se vypotácí ze sprchy, přerazí o kočičí záchodek a zapřemýšlí, co tady ta věc dělá, když na bytě není žádná kočka. Sjede žárlivým pohledem Adama spokojeně vyloženého na poprsí nějaké Berlíňanky a zamžourá na displej mobilu.
To je zas… ráno.

***
Roman usrkává turka a přemítá, kdo naházel ty flašky za gauč, proč na projektoru běží ve smyčce jeden díl Doctor Who, kde se na podlaze vzal soused z chaty v tři kilometry vzdálené vesnici a který idiot rozbil kávovar.

Vzduch byl studený a vlhký, lidé se ve velkém hliněném obydlí instinktivně choulili, protože jejich bezpečný svět ovládla tma. Cizinka, která přišla z jihu přes velký pevninský led, tvrdila, že naučí je novému způsobu ohnětvorby. Ale stejně se báli. Rozdělat oheň, který zahřeje celý kmen, trvá mnohdy i půlku noci. Ona slibuje okamžiky.
A pak se to skutečně stalo. Pár ran, jiskry proletěly vzduchem na připravený troud. Chmýří vzplálo, třísky zahořely, dřevo pohltily první hladové plameny. Někteří z lovců mamutů začali se hned cizince klanět, protože musela být Matkou, jež vyvede je z věčného hladu.
Cizinka jim darovala dva kameny.