Třicátátřetí

Práce speciálů se skládá z devadesáti procent výcviku a deseti procent akce. Jsou zvláštní jednotkou používanou pro akce, na které obyčejní hlídači a policie Metra nestačí. Akce samé se pak většinou skládají z devadesáti procent čekání a deseti procent vlastního zásahu. Jinými slovy: Jedním z nejdůležitějších předpokladů pro práci speciála je téměř nadlidská trpělivost. Pokud ji člen jednotky nemá při nástupu, rozhodně ji získá časem.

Stejně jako Colin. Vydrží dlouhé hodiny bez hnutí sedět, mlčet, nepolevit v ostražitosti a civět na ocelové dveře výstupu stanice Skalka, které hlídá. Členem jednotky je tolik let, že si už vlastně ani nevzpomíná, jaký byl život mimo kasárna. Dávno se naučil poslouchat bez ptaní.

Bohužel se totéž nedá říct o Timovi. Timo je nováček. Mladý a horlivý. Zapálený a oddaný. A taky příšerně ukecaný.

„Myslím, že bychom si měli cenit toho, jak moc si nás vedení váží, co říkáš, Coline? Sami hlídáme jeden z nejdůležitějších bodů Metra. Na nás záleží, že si nikdo ani v nejmenším nepokusí dostat se ven. Jinam. Jistě, většina z loajálních obyvatel Metra naprosto jasně chápe, jak nesmyslné by to bylo, vzdát se bezpečného útočiště, které nás chrání, ale věřil bys tomu, že se najdou takoví, co by chtěli ta vrata otevřít? Dostat se jinam? Hrůza. No, naštěstí jsme tu my a nenecháme proklouznout ani myš, že? A tady se vracíme zpátky k důvěře. Svěřili nám tento úkol, protože ví, že nás by nikdy nenapadlo ani pomyslet na cestu jinam. Nejsme jako ten, o kterém nikdo v jednotce nepromluví jinak než šeptem...“

Timo by nikdy nečekal, že se někdo dokáže z klidného stavu do akce dostat tak rychle. Vlastně ani nepostřehl, kdy Colin vyskočil a chytil ho pod krkem.

„Ani slovo o bývalém veliteli, rozumíš?“ Ten tichý hlas je horší, než kdyby Colin křičel. „Nenapadá tě, že měl možná pravdu?“

Timo vyvalí oči.

„Coline, my všichni přece víme, že ta cesta je nemožná. Ty dveře se nikdy neotevřou. A je to tak správně, Vrchní přece vždycky říká, že...“

„Nechápu, co tady vy dva vyvádíte, když máte hlídat,“ přeruší Tima chladný hlas, „a počítejte, že vás nahlásím vašemu veliteli.“

Colin zdráhavě pustí Tima, otočí se na příchozí a zkoprní.

Sám Vrchní, proslulý rebel Slobodan Luka, cizí ženská a chlap, oba oblečeni v armádní výstroji a s batohy na zádech, a za nimi...

„Nazdar Coline,“ známý podtón smíchu v Carterově hlase, „koukám, že pořád fasuješ do služby bažanty. No, nedívej se na mě, jakoby mi vyrostla druhá hlava, a otevři nám dveře. Jdeme jinam.“