Slova

Pro Kleio
Název: Slova
Autor: levandule
Přístupnost: bez omezení
Pár: Hamlet/Romeo
Varování: slash, ale jen jemně naznačen;
Shrnutí: Kolik slov musí být vysloveno, aby se něco změnilo?
Prohlášení: ani jedna z obou vystupujících postav mi nepatří a nevymyslela jsem ji, což je asi jasné.
Poznámka: Pokusila jsem se splnit tvé přání ohledně páru Hamlet/Romeo. Snad se ti dárek bude líbit. Přeji Ti krásné prožití vánočních svátků.
První scéna
Noc, temné opuštěné nádvoří. Vstupuje Hamlet
HAMLET
Hluboká noc! Jediná chvíle,
kdy svět zahazuje svou roušku klamu!
Ve dne září, směje se, vysmívá se ubohým lidem.
A teď v noci je stejný strašný, temný jako lidská duše.
Ach, ubozí lidé. Ubozí! Pouze v noci poznáte
pravou tvář světa. V noci nepředstírá.
Duchové, kteří se vracejí na svět, ti mně nelekají.
Proč? Jsem jedním z nich. Stejně bezmocný, ubohý.
Přichází Romeo. Když si všimne Hamleta, zastavuje se.
ROMEO
Jak strašně mluvíš o lidech. Každého přepadá jen smutek.
Pro koho tu každé noci truchlíš?
HAMLET
Pro lidi, pro ty ubohé.
ROMEO
Jistě ne pro všechny. Pro koho? Pro nějakou ženu?
HAMLET
Pro ženu? Jsem snad šílený? Ano, snad ano.
Ale ne láskou k ženě. Ženy jsou stvoření přelétavá. Nestálá.
Ne, já netruchlím. Naopak, děkuji noci, že na rozdíl ode dne je upřímná.
Ne, jako ženy. Ty nejsou upřímné ve dne a v noci už vůbec ne.
ROMEO
Neznám důvod tvého truchlení a ty mi ho neřekneš.
Ale myslím, že jsem se prve nemýlil.
Odchází
HAMLET
Hlupák. Truchlit pro ženu? Pro lidskou bytost?
Když bych truchlil pro jednu, mohu truchlit pro všechny.
Pro ten úděl lidí. Pro tebe, Romeo. Pro sebe.
Pro všechny odsouzené k zatracení.
Odchází. O chvíli později se vrací Romeo
ROMEO
Zvláštní člověk. Muselo ho potkat něco vskutku strašného.
Každou noc tu naříká nad osudem lidstva a přitom naříká nad svým.
Tvrdí, že člověk je sobecký a nízký.
Jak by mohl, když je schopen ušlechtilých činů i citů.
Proč on tomu nevěří? Protože je zklamán? Nebo byl takový vždy?
Jistě ne! Vždyť člověk se rodí radostný a pak teprve hořkne.
(odmlčí se)
Začínám mluvit jako on.
Ano, vskutku zvláštní člověk
Odchází
Druhá scéna
Ráno, stejné nádvoří. Vstupuje Hamlet
HAMLET
Je již jasné ráno, a přesto,
přesto bych byl raději za noc.
Ráno, i přes celý den,
se cítím vyčerpán žitím na zemi.
Přichází Romeo
Ano, tak tomu je.
Žít a zemřít. Pro nic. To je nám souzeno.
ROMEO
Domníval jsem se, že tyto černé myšlenky tě napadají jen v noci.
Rozuměl bych tomu. Noc dokáže být krutá.
HAMLET
Jen v noci? Proč? Naopak, v noci jsem nejšťastnější
Vždyť noc nic nepředstírá a je jako život.
Krutá a bezcitná.
ROMEO
Každá noc?
HAMLET
Každá.
ROMEO
Jistě ne. Jsou i krásné noci.
Noci, kdy se slaví, chodí na plesy.
Kdy vyznáme lásku -
HAMLET (rychle ho přerušuje)
Láska je jen klam. Klamou nás všichni.
Ženy, muži, cizí i přátelé. Všichni.
ROMEO
Pověz mi, kým jsi byl zklamán.
Dívkou, která tě opustila?
Osudem, který ti ji vzal?
Přítelem, který tě zradil?
HAMLET
Vším tím a mnohým jiným.
Je zbytečné o tom hovořit.
Smutek pro to nenosím. Vždyť i černý šat,
smutná tvář, to je jen přetvářka.
A přetvářka je zášť a zášť je krutost.
ROMEO
Ne všichni jsou takoví, za jaké je máš.
HAMLET
Ne, jsou mnohem horší. Říkají prázdná slova,
kterými kryjí své zlé a sobecké úmysly.
ROMEO
Dobrá. Nechávám tě tedy tvým prázdným slovům.
Pláčeš nad ranami, které jsi neutržil.
Odchází
HAMLET (mluví směrem, kterým Romeo odešel)
Ty snad víš, nad čím naříkám?
Kdybys to věděl, nenazval bys nářek nářkem.
(k sobě)
Nezná život, ten člověk.
Třetí scéna
podvečer, nádvoří. Přichází Hamlet
HAMLET
Opět se blíží noc. Vše se opakuje.
Jako lidské chyby a -
Přichází Romeo
ROMEO
Obcházíš domem jako duch nepomstěného člověka.
Stále mluvíš o krutosti a zášti. Jakoby tě rozčiloval den,
a trápila noc. Jakoby tě obtěžovalo žít a nechtěl bys zemřít.
HAMLET (rozhodně)
Máš naprostou pravdu.
(odmlčí se)
Byl bych již nedýchal, kdyby nevěděl,
jakým hříchem je sebevražda.
Avšak, má duše je již obtěžkána tolika hříchy,
Že jeden navíc -
(znovu se odmlčí)
- by byl také špatný.
ROMEO
Pro co chceš zemřít?
HAMLET
Pro život, příteli.
Odchází
ROMEO
Zajímalo by mne, co má v úmyslu.
Celé dny truchlí, bez přestání.
Je to jeho osudem či duší?
Odchází
Čtvrtá scéna
Hluboká noc,opuštěné nádvoří. Přichází Romeo. Rozhlíží se.
ROMEO
Zvláštní, on zde ještě není. Čekal jsem,
že ho tu najdu strádat, truchlit.
Toho nešťastníka, kterého nic neutěší.
(znovu se rozhlíží. Všimne si přicházejícího Hamleta, odstupuje do stínu)
HAMLET
Konečně sám, pouze s nocí.
Tou krutou nocí, upřímnou.
Budu sám ve svých myšlenkách.
Prázdných jako má duše.
On, Romeo, sem přechází, aby se mi vysmíval.
Co zažil? Nic.
(odmlčí se)
Nebo možná ne. Kdo ví. Já sám ne.
Divím se, že tu tráví čas.
Zde v tomto pustém sídle.
Kvůli komu? Sobě?
Ovšem, kvůli sobě. Lidé jsou sobečtí.
(odchází)
ROMEO
Ten člověk je téměř - mohu to říct?
Děsivý a šílený. A také -
Rychlým krokem se vrací Hamlet
HAMLET
Cože? I ty sám mluvíš k noci?
ROMEO
Ne, ona mluví se mnou.
HAMLET
A co ti říká?
ROMEO
Že blázni to mají těžké.
Ať je jejich šílenství jakékoli.
Ať ho způsobilo cokoli.
HAMLET
Moudrá slova. Proč je řekla jen tobě?
ROMEO
Řekla by je i tobě, kdybys naslouchal.
HAMLET
Naslouchal? Naslouchám a neslyším nic.
Jen úpění umírajících.
ROMEO
Kdybys naslouchal, slyšel bys i radost
HAMLET
Tak dobré uši nemám.
ROMEO (stranou)
Nejen uši, co si budeme povídat.
HAMLET
Blázni jsou ti, kdo vidí v světě něco dobrého.
ROMEO
Je taková tma, že není vidět nic.
HAMLET
Tma! Nejen v duši ale i kolem.
Máš naprostou pravdu, příteli.
(Romeo odchází)
Tma! Samá tma a nikde světlo!
(Odchází)
Pátá scéna
Ráno. Stejné nádvoří. Z jedné strany přichází Hamlet, z druhé Romeo
HAMLET
Prokletá rána, která -
ROMEO (rychle ho přerušuje)
Řekni mi alespoň, co tě vlastní trápí.
Již mnohokrát jsem slyšel tvé nářky,
ale nikdy jejich důvod.
Je to láska, či nenávist?
(dívá se na Hamleta, který mlčí)
Láska, že? Ke které ženě?
HAMLET (překvapeně)
Ženě?
ROMEO
A komu tedy?
HAMLET
Raději žít navěky v temnotách
než říkat prázdná slova. Neznamenají nic.
ROMEO (rovněž překvapeně)
Prázdná slova? Proč prázdná?
HAMLET
Lidé je říkají příliš často.
ROMEO
Může ticho mluvit za ně?
HAMLET
Snad.
(odchází)
ROMEO
Slova, která jsou řečena tichem?
Těch věru moc není.
(rozhlíží se po nádvoří. Pak se vydává opačným směrem, než Hamlet. Na poslední chvíli se zastaví, obrátí se a vydává se za ním)