Sklenka vody

„To se vyžehlí," chlácholila mě matka, zatímco já panikařil, že to nestihnu na zkoušku.

Jakoby ta jednoduchá věta měla znamenat, že je to to jediné, co se dneska pokazí. Stál jsem tam a skoro až s úžasem jsem sledoval, jak jednoduše se látka narovnává. Každý pohyb vedla s až přílišnou jistotou na to, aby mě to nechalo v klidu.

Nervozitou jsem se otřásl a snažil se v myšlenkách zaměřit na něco jiného. Jasného. Na něco hmatatelného a nebo jednoduchého.

Šel jsem se napít. Protože co by sklenka vody mohla zkazit. 

Matka se ke mně natáhla s košilí.

„Tady to máš."