O Spirálové chodbě

Byl červenec, mámy odletěly na lov, a jen jedna teta s námi zůstala v kolonii. 
„Teto, povídej nám pohádku!”
„Jakoupak ještě neznáte?” zamyslela se teta. „O Spirálové chodbě?” 
„Neznáme!” 
„Je to chodba s osobností a je spirálová,” upřesnila teta. „Nachází se v budečské čarodějné škole. Jednou jsem tam byla. Dokonce mají i voliérku a v ní žijou dva naši hendikepovaní soudruzi. Sraz bývá u nich den předem a máme předzimovací párty. Spirálová chodba má ráda zimní spáče, takže nás každý rok vyzvedne přímo u voliéry, zpívá nám ukolébavky a houpe nás. Na jaře nás vysadí na krásném místo plném jídla.”