Než kohout třikrát zakokrhá

Alžběta pověsí mokrou utěrku na hambalku. 

"Tak já půjdu, mami."

"Dneska ne, Běto."

"Mami!"

"Řekla jsem ne. Ani dneska, ani jindy."

Alžběta schová ruce pod zástěru a mačká pěsti, až to bolí. Hořkost stejně zatlačit nedokáže.

"Loni jste mi Járu předhazovali a teď najednou není dost dobrý?!"

"Ještě loni by o tebe ani nezavadil, ten tvůj Jára. A i kdyby zavadil, jeho otec by mu to vymlátil z hlavy. Nejbohatší sedlák a holka z chalupy, to tak."

Máti umí udeřit na bolavé místo.

"Nemůžete mě tu držet."

"Nejde jen o tebe. Rozhoduješ i za nás, víš to?"

Venku zakokrhá kohout.