Dunaj, 1960

Skrčit. Kopnout. Skrčit, kopnout. Pomalu, vytrvale se plavec prodírá kalným proudem. Chlad mu zaplavuje útroby, u srdce ho pálí.
Tmavá silueta protějšího břehu se zdá pořád stejně vzdálená.
Z dálky se blíží hučení motoru. Po hladině přeběhne světelná stuha.
Hlavu schová pod vodu. Měl by to udělat rychle, ale k rychlým pohybům už ztratil sílu. Při tom leknutí mu do krku skočí hlt vody. Nemá odvahu jej vykašlat.
Několik vteřin strachu a zase je požehnaná tma, člun odburácel proti proudu. Jenomže za pár minut se zase vrátí.
Skrčit, kopnout. Skrčit, kopnout.
Musí vydržet.
Musí přežít.
Na druhém břehu čeká svoboda.