Říkají mi Čistič. Viktor Čistič. Kdykoliv vyjdu ze svého domu, každý se zděsí a upřímně se modlí k bohům, aby to byl někdo jiný, jen ne oni. Ale žádný bůh je nevyslyší. Čísla jsou neúprosná.
Ale já přitom svých činů upřímně lituji. Jejich nenávist mě zraňuje. Neví, že nemám žádnou jinou možnost? Jsou to buď oni, nebo já. A já se nikým rozhodně vyhodit ze hry nenechám. V tento okamžik neznám bratra. Ani otce. Prostě nikoho, kdo je u stolu se mnou.
„Jujda.“
„U všech svatejch! To už je popátý! Necháš mě alespoň s jednou figurkou dojet do domečku?!“
„Promiň…“
Za prvotní námět může právě můj drahý tatínek, kterého při jedné partii asi dost naštvalo, že pokaždé, když vyjede z domečku, je během dalšího kola zpátky.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Jo!
Rya
Dobře to děláš, Viktore! Hraju úplně stejně!
:-) vidím živě tu hru
King Kong
:-) vidím živě tu hru
Hihi :-)
angie77
Jo, hrát se musí tvrdě :-)
Ale občas si říkám, že to za
Durwen
Ale občas si říkám, že to za ty rozzuřené obličeje nestojí :)
Viktor Čistič je mé druhé já
Envy
Viktor Čistič je mé druhé já o.o
=)
Opravdu jsem čekala další
Dangerous
Opravdu jsem čekala další dystopický popis a ono Člověče! :D Opravdu povedené!
Hehe, to se stává. Pobavilo.
Profesor
Hehe, to se stává. Pobavilo.