Aziraphale a Crowley vešli do bytu.
Monstera se rozklepala. Fíkus se moudře třásl hrůzou pouze nepatrně. Na to, aby riskoval upadnutí byť jediného lístečku, byl totiž příliš vystrašený.
Šustění lístků přilákalo andělovu pozornost.
„Jsou nádherné!“ rozplýval se.
„To by radši měly.“
„Přímo… zázračně,“ pokračoval anděl.
„Ani jeden jediný zázrak,“ řekl hrdě Crowley. Za andělovými zády se zamračil na kaktus, který se pod jeho pohledem marně začal snažit vykvést.
Aziraphale obdivně přejel prstem po jednom květu orchideje. Usmál se na ni.
Květina se z toho milého zacházení zachvěla šokem.
„Opravdu?"
„Je to vážně úplně jednoduché. Prostě si s nimi musíš povídat.“
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Chudinky, nechci vědět, co
Scully
Chudinky, nechci vědět, co jim povídá, když z toho radši rostou :D
No... součástí té konverzace
nettiex
No... součástí té konverzace bývá drtič na odpadky a prázdný květináč.
No já nevím, co na tom
strigga
No já nevím, co na tom Azirafal nechápe, vždyť je to úplně jasný! :D
(Přemýšlela jsem, že bych tu metodu vyzkoušela na naši chcípající meduňku, ale nemám to srdce... :)))
Je to prostě pekelně dobrá
nettiex
Je to prostě pekelně dobrá rada. :D
Já vím, jak na ně promlouvá!
Rya
Já vím, jak na ně promlouvá! A ta scéna to ilustruje naprosto dokonale! :-D
Jemně, něžně a láskyplně,
nettiex
Jemně, něžně a láskyplně, samozřejmě. :D
Potřebovala bych trochu
Wolviecat
Potřebovala bych trochu zpracovat pileu, nějak bledne. Ale pokud možno bez drtiče odpadků
No Crowleymu to funguje, že :
zirafice
No Crowleymu to funguje, že :-D.