Eva se svěřuje

„A jak si tedy tatínkové tu fúzi představovali?“ divil se Jaroslav.
„Jednoduše,“ řekla Eva hořce. „Naplánovali mi svatbu s Ivanem.“
„Ivan jako starší syn dědí všechno?“
„Ano. Rodiny se na té svatbě domluvily, všichni s tím prostě počítali. A mne se nikdo na nic neptal,“ sklonila Eva hlavu. „Ani nevím, proč ti to říkám.“
Vzal ji za ruku. „A co se stalo po tom vyhazovu?“
„Aspoň jsem konečně řekla otci, že si Ivana prostě nevezmu.“
„To asi zuřil, ne?“
„Jen mne odstřihl od všech peněz. Ještě že tu je moje hodná teta…“ Eva nedopověděla. Otočila hlavu, aby neviděl její slzy.