Proč nás teda máma vopustila?

:'( Achjo, mně je jich tak líto.

To je opravdu smutné :(

Dneska tedy na vážnou notu. Máš úplnou pravdu. Tento hřích se dá opravdu nejen pochopit, ale i odpustit.

To je tedy smutné vyprávění tady... Naštěstí Hagrid to bere tak nějak stoicky, bez křivdy, bez nenávisti, nenechá se otrávit (ve všech smyslech toho slova) cizí zlobou!

Tentokrát velice smutný střípek. A dá se s tím souhlasit, omlouvá to něco, co mi vždycky připadá ošklivé a špatné, i když se to samozřejmě děje i mezi lidmi a bohužel často. Zvlášť když vlastně neodešla kvůli sobě.

Tomu říkám změna paradigmatu. Tenhle důvod mě nenapadl, a přitom je logický. Řekla bych, že tohle vůbec není hřích.

Přijde mi to vlastně mnohem logičtější než to, jak to nastínila Rowla (i když je fakt, že zas tak konkrétně to nikdy nepopsala, tak kdoví). A je to moc smutný, chválabohu za Hagridovu náturu, protože vyrovnat se s tímhle musí být pěkně těžký. Vím, že teď asi budu znít divně - ale brala bych víc těch dojemnějších a smutnějších kousků z Hagridova života, ne že bych mu to přála, mám ho ráda, ale tobě to hrozně jde a je moc zajímavý to číst. :)

Nešťastná máma, která musí opustit svý dítě. Je mi jí líto.

Ach jo. Lidi jsou zvěř, prostě. Podle mě je v tomhle světě neodpustitelnej hřích bejt jinej. :(

musím se přiznat k jednomu hříchu a poprosit za odpuštění.
Než jsi začala psát Hagridovská drabblata, považovala jsem ho za hodného naivního ťulpase. ale ty jsi můj pohled změnila.
Přitom je úžasné, že vůbec nevybočuješ z kánonu. Takže dnes opět PARÁDA.

Zvláštní, že mně přišla ta Rowlina verze věrohodnější. Že to chvíli zkusila, ale pak se vrátila ke svému. Samozřejmě i takhle, jak píšeš ty, to být mohlo, a je i možné, že Hagrida nechala doma, protože věděla, že obři by s ním udělali krátký proces, kdežto u lidí nějaká šance na přežití je. A jen tak mimochodem si dovolím poznamenat, že matka, která opustí svoje dítě, není horší než otec, který udělá totéž, přestože jemu to obvykle projde bez všeobecného pohoršení.

:'(

Moudré psaní.
Ono ukazovat na hříchy druhých a odsuzovat je, to je hrozně jednoduchý. Myslím, že docela často ty největší "hříchy" mají hodně bolestné pozadí... Na světě není mnoho černobílého...