Jsou věci, které si člověk prostě musí nechat pro sebe, i když by je nejradši rozhlásil do celého světa. Člověk je musí opatrovat jako oko v hlavě, uzavřít je do mnoha krabiček a uložit bezpečně v hloubi vlastního srdce, aby se k nim nikdo nemohl dostat. Skoro každý má své malé osobní tajemství.
Třeba lásku. Lásku k nevhodnému člověku. Nebezpečnou lásku. Ta může způsobit, že se některé věci, do kterých jsme vkládali tolik úsilí, zhroutí jako domeček z karet.
Obvykle se nevyplatí riskovat.
Jsou věci, které si člověk prostě musí nechat pro sebe. I přes tu velkou bolest. A slzy.
Původně jsem chtěla napsat báseň, ale podařilo se mi dát dohromady jen pár veršů, se kterými jsem byla spokojená. Tady jsou.
Kolik toho nevíš, ani netušíš
Nevíš, že mi vždycky srdce rozbušíš
Nevíš, co to všechno znamená
S tebou se mi podlamují kolena
Kéž by šlo zamknout srdce na klíč
Zahodit ho a utéct pryč
Musí to skončit, dál už to nejde
Zbývá jen doufat, že mě to přejde
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Někdy je třeba riskovat, po
Lady Lestrade
Někdy je třeba riskovat, po světě chodit bos,
dát šanci osudu a koupit los,
vložit do banku všechno, včetně sebe,
vždyť prý odvážnému přeje nebe.
:)
Snad někdy získám odvahu
Evangelista biolog
Snad někdy získám odvahu
a nezůstanu stát na prahu
Na chvíli vypnu rozum a dám prostor citu
Do svého srdce vpustím trochu slunečního svitu
Děkuji za komentář :)