Rotolf z Rohova – Jaké je moje jméno?

„Takže teď jsme pan Armin Bretnovský a jeho synovec?“ zeptala se, kolena obejmutá hubenými pažemi. „Proč?“
„Protože s těmi krátkými vlasy vypadáš spíš jako kluk, nadto vydávat tě za chlapce je po všech stránkách bezpečnější,“ odvětil vážně. „Pod vlastními jmény bychom si těžko mohli troufnout do hostince. Chceme se zase jednou vyspat v opravdové posteli, ne? O pořádném jídle ani nemluvě.“
Kývla. Pronajatý pokoj vypadal čistě a útulně. Dokonce dostali teplou vodu. A oba se najedli dosyta. Rotolf měl pravdu.
Během posledních deseti dnů se tomuhle zvláštnímu, tichému muži naučila důvěřovat.
„Co moje jméno? Svému synovci přece nemůžeš říkat Yllanit.“