Konec jednoho optimisty

Možná jsem byl naivní.
Mluvili jsme o tom s ostatními tolikrát, že bylo těžké čekat.
Nikdy jsem se nebál odpovědnosti.
Viděl jsem to, co ostatní přehlíželi.
Věděl jsem, že příležitosti je potřeba jít naproti a popadnout ji za pačesy.
Proč tomu ostatní nerozuměli, těžko říct.
Říkali o mně, že jsem netrpělivý. Zbrklý. Unáhlený.
Ale tím, že držíte pusu a krok změny nedosáhnete.
Oni chtěli čekat, já jednal.
Měl jsem za to, že takovou hrozbu nebude moct ignorovat, nebude před ní moct uhnout.
Nakonec mi měl být vděčný.
Vzájemně jsme se podcenili.
Jeho tvrdohlavost končí popravou.
Můj optimismus končí na stromě.