Poslední sbohem

„...za vraždu hraběte…“ slyšela v hlavě Frejina slova. „…bude zítra popraven…“
Otevřela dveře a vklouzla dovnitř.
„Georgiano?“
„Musíš zmizet,“ zašeptala namísto pozdravu.
Chlapec se k ní přiblížil, ale hraběnka couvla. Strnul.
„Gee, co ti provedl?“
„Musíš utéct,“ zopakovala naléhavě. „Pověsí tě.“
„To je mi jedno, nenechám tě tady.“
Slzy jí stékaly po tvářích. „Budu v pořádku. Jdi!“
* * *
Zírala do tmy. Před očima měla tvář člověka, kterého milovala a kterého musela nechat jít. Nevěřila, že hraběte zabil, ale i kdyby… nezazlívala by mu to. S posledním sbohem se její svět nadobro zhroutil a Georgiana se opět propadla do líbezného stavu apatie.