Vjeli si do vlasů. Hádají se, hašteří. „Já jsem větší, byl jsem s Ježíšem na hoře Hermon.", durdí se Jan. „To já tam byl taky.", zlostně dupne nohou Jakub. „Já jsem větší!", šermuje Petr rukama před obličejem Jakuba. „Jak jsi na to přišel?", překřikuje ho další učedník. „Protože jenom mě dá Ježíš klíče.", vytahuje se Petr.
Ježíš mlčí. Kárá je jen smutným pohledem. Oni se však škorpí dál. Jeden druhého chce trumfnout.
„Proč se dohadujete? Kdokoli se chce stát velkým mezi vámi, bude vaším služebníkem, a kdokoli chce být první mezi vámi, bude vaším otrokem.", klidným hlasem ukončil Ježíš spor.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Pěkné,
Rya
úplně je vidím, jak se dohadují.
(a na tuhle Ježíšovu větu se snadno zapomíná)
S klidným svědomím se pod
Profesor
S klidným svědomím se pod tvůj komentář podepisuji. Mám stejný názor.
Moc pěkné drabble.
Ryo a Profesore, díky moc.
Aplír
Ryo a Profesore, díky moc.
Souhlasím, velmi snadno se zapomíná. Někdy pro někoho je zapomnětlivost dobrá jako omluva. A někdo, kdo tu větu nezná, nemá ani co zapomenout. Přemýšlím, která z variant je lepší.