Elysandova družina II: Tůňka v kouzelném lese

Po celodenním putování lesem se Branwen rozhodla, že si dá koupel.
Našla si průzračnou tůňku u skály obklopené ztepilými stromy a počala se svlékat. Sejmula přilbici, kroužkovou zbroj i to co bylo pod ní, až zůstala jen tak, jak ji Ao stvořil, a okolí jako by prozářilo slunce.
Náhle se setmělo. Branwen zvedla hlavu a spatřila, jak se nad ní sklání stromy a vyvalují na ni své dřevěné oči.
„To snad nemyslíte vážně,“ řekla Branwen pohoršeně, zakrývajíc své vnady. „Koukejte se otočit!“
Stromy se zastyděly a poslušně se otočily. Branwen sestoupila do tůňky. „Ještě že ty stromy neumějí mluvit,“ zamumlala.