Zkouška odvahy

Opatrně přenášela váhu z jedné končetiny na druhou. Vědoma si každého svalu v těle. Ze zablácené masky drobného dívčího obličeje vykukoval jen pár přidrzlých zelených očí.
„Připrav si, éempéčko… blíž už ne, holka,“ mumlal si pro sebe Joachim, který ji sledoval na infravizi.
Elis ale měla svoji hlavu. Číhala za ohořelou karoserií. V drobné dlani svírala rukojeť zubatého nože. Počítala kroky. Byl tam, kousek od ní. Jen pojď… Vymrštila se. Prudce sekla. Čepel přeťala napájecí kabel procesoru a mechanické monstrum se v dešti jisker skácelo k zemi.
Zablácená postavička vyskočila vítězoslavně na nohy.
„Viděli jste?“ zubila se, „takhle loví Vlci!“