Postrach

Každá škola má alespoň jednoho. Každá univerzita jich má mnohem více. Vypadají zcela nevinně. Navenek byste je nepoznali. Můžou vypadat jakkoli. Ale studenti o nich vědí. Vyprávějí o nich nejrůznější příběhy. Jakmile začne přednáška, všichni vytáhnou sešity a pera. Připraví se na další děsivou hodinu. Přednášející vstoupí, rozhlédne se po posluchárně a spustí. Přejde k tabuli, jednou rukou píše. V druhé drží houbu a vše ihned maže. Píše jednu věc, říká jinou a myslí si třetí. Tu jedinou správnou.
A pak ta zkouška...
“Sledují tě a poslouchají,” řekla jednou přednášejícímu jeho kolegyně. “Ale vůbec nikdo neví, o čem to mluvíš...”