Hezká tvářička

Hezká tvář mu vždycky otevírala mnohé dveře. O mnohých náručích ani není třeba mluvit.
Většinou stačilo málo. Dobře padnoucí oblek byl základ, ale rozhodně si uměl poradit i bez něj. Hezký úsměv, ten správný tón, jenom lehký pohyb obočím a kolem ruky se mu vinul (případně vinuli) kdokoliv, koho si vyhlédl.
Ostychy protějšku překonával většinou lacinou kořalkou a doteky na správných místech.
Kde nezabralo tohle, nastoupil na řadu romantický večer, vybraná hudba a recitace básní nebo řeckých filozofů. Pár frází a v náruči mu táli jako máslo.
Všechno procházelo, dokud nenarazil na ušouna v kožené bundě. Ale nevzdával se snadno.