Změnit stranu?

„Můžeš mi říct, proč se tady zahazuješ?“
Pohledný mladý muž si (bez vyzvání) sedl k atraktivní zrzce a přišoupnul před ní koktejl. Druhého se napil sám.
„Jak jako?“ opáčila oslovená.
„Tihle... lidi!“ řekl polohlasem a pohledem zkontroloval, jestli je někdo neposlouchá.
Neposlouchal.
„U nás bys měla... všechno! Vlastní poddané! Nezávislost! Ééééé... vilu!“
Zdejší hospoda smrděla.
Její štamgasti taky.
Venku bahno, muchničky, déšť a příslib dlouhých a beznadějných bojů.
Překvapeně se na něj podívala.
„Si upad? Balíš mě na sladký řečičky? Si myslíš, že jsem úplně blbá?“
Liška to moc dobře znala. Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají...
Opravdu nebyla blbá.