Na vlastní riziko

„Maminka nás měla čtyři, každý z nás měl šupiny v barvě jiného drahokamu – já byla, samozřejmě, nejkrásnější.
Žili jsme v blízkosti paláce, protože maminka v té době létala coby příslušnice vzdušných sil tehdejší královny. Občas pro ni bylo těžké skloubit kariéru s mateřstvím, protože královna měla slabost pro pohraniční šarvátky.
Tehdy nás musela nechávat samotné, jen sloužící nám nosili jídlo. Jednou ale zdejší myslivec dostal chuť si vycpat něco onačejšího než kance. Vsadil na to, že krade bezbranné neohnivé nemluvně, tak přišel jen s pytlem. Zapomněl, že jsme malí, ale masožraví. Dopadlo to dobře. Královna si musela najít nového myslivce!“