Obavy

Přecházel sem a tam jako lev v kleci. Zatínal pěsti, každou chvíli kontroloval hodiny, vyhlížel z okna. Mumlal neslyšné nadávky.
Jeho kolega ho nejprve pozoroval pobaveně, později mu však začal brnkat na nervy.
„Nechceš se posadit?“ požádal. „Vždyť nehoří…“
„Nechápu, jak můžeš být tak klidný,“ zaprskal. „Co když se jí něco stalo?“
„Co by se mohlo stát? Prostě se trochu zdržela.
Další kolečka po místnosti. Připomínal sopku těsně před výbuchem.
Náhle zavrzaly dveře.
„Haleluja!“ vykřikl s úlevou sedící muž.
„Málem jsme umřeli,“ vyčítal ten druhý.
Gloria se jen ušklíbla a postupně vyrovnávala z kabely vydatnou snídani pro Cowleyho zlaté hochy.