Prastaré dary, nové vyhlídky

Alex prohledávala staré věci v podkroví, když narazila malou, prostou dřevěnou skříňku, kterou nikdy neviděla. Otevřela ji a vtom se odněkud zjevila andělská bytost.
„Co jsi zač?“ zeptala se překvapeně Alex.
„Jsem Astrea,“ odpověděla bytost.
„Co tu děláš?“
„Věky jsem byla uzavřena ve té skříňce. Teď jsem volná.“
„Proč jsi tam byla?“
„Kdysi dávno dostala Pandora, první žena na Zemi, od bohů dary, z nichž ne všechny byly dobré. Zvědavost ji přiměla otevřít skříňku, a tím vypustit na Zem všechno zlo a soužení. Zalekla se a skříňku rychle zavřela, takže jsem tam zbyla jen já.“
„A kdo jsi?“
„Jsem Naděje.“