Staré triky

Varování: hormony! A bjb. Je mi to líto...
Povězme si to na rovinu. Nemáte moc zbraní. Ne proti tomuhle... Skutečně nezáleží na tom, jak moc jste dospělí, zodpovědní a profesionální.
Hormony jsou totiž pěkné svinstvo.
Jistě, můžete se na TO snažit nemyslet. Předstírat, že TO neexistuje. Jenže...
Pak usnete.
„Nemůžeme to udělat. Pracujeme spolu, a...“
„Zmlkni.“
Impulsivní chňapnutí jedněch rtů po druhých. Vzdálená hořkost italského espressa, jehož síla by normálnímu člověku urvala srdce, ale jeho s úspěchem drží při životě. Šlachovité ruce na mém opasku. Zrychlený dech. Studená deska stolu v mrňavé kuchyňce taneční školy. Strach z přistižení.
Intenzivní pocit, že něco tak zatraceně zábavnýho a zakázanýho by spolu tanečníci nejspíš dělat neměli. Zvlášť, když spolu pracují na něčem důležitém.
Jak říkám. Proti některým věcem je těžké se bránit. Ale úplně bezbranní nejste, to zas ne. Vždycky jsou tu staré dobré triky, jak se zbavit tenze, když už ne podvratných myšlenek.
Za půl hodiny odcházím do zkušebny.
Dnes tu choreografii vybrousíme k naprosté dokonalosti. Jsme profesionálové. Žádní cucáci z prvního ročníku.
Takže teď za sebou pěkně zatáhnu závěs a pevně zavřu oči. Cítím, jak se mi páteř podvědomě narovnává. Ještě se pořádně nadechnout. A stisknout zuby. Víc. Víc! Ach bože můj...
Do hajzlu, ta voda je ale ledová!