Sebevykrádačka jedné soutěžní povídky. Ale ani po dlouhé rešerši mě nic nenapadá...
Přijeli před rokem. Jeden pořád vyráběl obrázky lidí z vesnice a zvířat. Druhý zase zvěčňoval zvuky na páskách. Třetího jsem neměl rád. Pořád se vyptával na posvátné stromy, do jejichž větví ukládáme naše mrtvé.
Věděl jsem, kde jsou, ale k našim mrtvým do jiného světa jsem ho nechtěl pustit. Tam se chodí jen vyprovodit zemřelé a hranice mezi životem a smrtí je nezřetelná.
Třetí začal podnikat dlouhé výpravy mimo vesnici. Jednoho dne se nevrátil.
První a druhý ho hledali. Po dvou týdnech odjeli.
Neřekl jsem jim nic. O třetím ani o bodcích s jedem nastražených pod pohřebními kůžemi na zloděje.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit