Někde jinde

Poté, co se chvilku vznášela pod střechou bazénu a hleděla na svoje bezvládné tělo ležící ve vodě, ocitla se na nádherné, rozkvetlé louce bez začátku a konce, kde pestrost květů bila do očí. Po setkání, o kterém snad bude řeč někdy jindy, se ocitla u ní. Myslí se, že to byla ONA. Čekala na ní u "vstupu?" a měla jí snad provést jakousi zpovědí. Ta nebyla snadná, hodně moc bolela, ale s každou slzou cítila stále větší klid a smíření. A i když se pak musela vrátit, zanechala v její duši mnohem větší stopu, než jakákoliv uzavřená kabina v kostele.