Studí...hřeje?

Zavřel za sebou vrzající dveře bytu a zamkl se. Konečně dorazil domů a nic mu nebrání rozvalit se po rozházené peřině.

Roztěkaný proud myšlenek ale nezpomalil ani po několika minutách zírání do stropu, naopak se o slovo postupně hlásilo víc myšlenek a nahromaděný stres v něm vřel čím dál divočeji. Masáž spánků hukot nerozpouští a pomalé dýchání nebrání stropu v jeho houpavém vzdalování se.

Zase.

Ví, co má dělat.

"Přejde to, bude to lepší," šeptne si pro sebe a vytáhne z nočního stolku prstýnek. Schoulený si jej třaslavě nasadí na ukazováček...
Kočičí zlato - lesk, barva, tvar... Studí.

"Je to dočasný."