Vlastně nevěděla, kde se poprvé vzal.
Stal se jejím pomocníkem, spojencem ve chvílích, kdy si nebyla jistá.
Snad proto, že jako vládkyně-cizinka si nemohla dovolit nejistotu.
Možná proto, že přinutit *ty ostatní* aby se báli, spolehlivě zamaskovalo její vlastní strach.
Muž chce vinici, ale neumí si ji vzít? Vražda.
Kult se na ni dívá křivě? Teror a perzekuce.
Sucho ničí zemi? Krvavé obětiny.
Prorok povraždí stovky jejích nejbližších přívrženců? Vynese ho v zubech výhrůžkou (i když by ho nejradši rozsápala).
Manžel zemře? Syn v jejím stínu zadupe království do země.
Nakonec bylo příznačné, že ji na kusy roztrhali vzteklí psi.