Za bezesných nocí, za duševních muk,
našim dětem se za nás pomstí vnuk.
Tyto verše jsem si za dnešní večer opakoval přinejmenším čtyřikrát. I právě teď bezmocně poslouchám, že hají se nepůjde. Už dávno nezabírá zuřivé houpání a šiškání (rytmický zvuk šššš, ne že by to původně zabíralo moc dobře). Navíc je neustále vyžadováno didi (dudlík), diši (oblíbená deka), šáky (nosící šátek) a míko (mléko). Poslední bohužel poskytnout nemohu. Obecně, uspávání je pro mě nemožné. Musí to už delší dobu dělat jedině mamiňa. Já mohu jen sedět, soucitně se dívat a pak jen poskytovat psychickou podporu. Těším se na vnoučata.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Zato mě by tohle teda asi i
strigga
Zato mě by tohle teda asi i napadlo...
(A stejně je to naše kočička milovaná!)
To rozhodně
Tajiš
To rozhodně. Tu básničku slyšíš často.
Děvčata, mohu potvrdit,je to
Tora
Děvčata, mohu potvrdit,je to tak. Teda pár let to trvá, ale pak už jen sledujete zpovzdálí, jak jim to ti malí natírají.
(A zvednete se a jdete jim pomoci).
Tak to se těším!
Tajiš
Tak to se těším!
No jo, a pak se člověk
kytka
No jo, a pak se člověk chvilku nedívá a jsou z nich puberťáci.
Díky za vzpomínku!
Tak uvidíme
Tajiš
Tak uvidíme, jek bude chvilka dlouhá!
Já bych ti nalil panáka,
Owes
Já bych ti nalil panáka, člověče. :D Mimochodem, zrovna uspávání je taky něco, co mě občas dokázalo pěkně vyždímat. Naštěstí jsem u nás uspával Fandu, kterej už ted usíná krásně a nezřídka sám. Ale taky to bývaly boje. A až bude Gwen v nemocnici, tak mě čeká uspávání Štěpy a to bude nejspíš stát za to.