Thálií nepolíbeni

Severusovi zmijozelští spolužáci byli trochu zvláštní, ale nemyslel si, že by ho dokázali ještě něčím překvapit. Tedy do okamžiku, než jistá páťačka přímo uprostřed společenské místnosti zadeklamovala: „Letěl jelen jetelem.“
Severus na ni vytřeštil oči.
„Drbu vrbu. Shoď skopce z kopce. Řízni dřevo z bříz.“
„Není jí něco?“ špitl vyděšeně jeho spolubydlící.
„Tomu nerozumíte,“ ohradila se Alecta důstojně. „Rozcvičuju mluvidla. Na vánoce hrajeme školní divadlo. – Pudl prdl pudr,“ sdělila všem.
Prváci se tlumeně rozchichotali.
„Moc se nesmějte,“ usadil je plavovlasý prefekt z šestého ročníku. „Pořád ještě nemáme obsazené role skřítků, muchomůrek a –“ utkvěl pohledem na rudnoucím Severusovi, „malého hradního netopýra.“
***