Hřebík

Potácivá chůze, hlava jako střep.
"Vodu... mléko... cokoli."
Kristina Kochanská se na palubě jinak zařízené lodi dosud neorientovala. A díky pokročilé noční hodině to byl ještě mnohem obtížnější úkol.
Konečně objevila na Červeném trpaslíkovi ledničku. Zdálo se jí, že stůl je lehce posunutý v prostoru, ale nevěnovala tomu pozornost.
Prošla co nejtěsněji, aby se mohla případně zachytit desky, vrávorala. Vysunutý masivní hřebík zachytil noční košilku, zamotal se do ní, a jak sebou Kris trhla, strhla ten kus oděvu.
"Panenko skákavá! Dudy, opravdické dudy!"
V rouše Evině ji objevil první člen posádky.
"Kocoure, prosím tě, odejdi."
"No jasně! Jdu pro foťák!"