Byl opřený o zábradlí a zvracel jako ratlík. Měl neodbytný pocit, že na něco zapomněl...
„Tatínku, pojď domů, mě se tady nelíbí!“
„Bléééérgh!“ prohlásil a potupně vrhnul další šavli. A upamatoval se.
Jeho chlapeček.
Měl hlídat svého chlapečka.
Bylo to hrozně nespravedlivé. Teprve nedávno se vrátil z plavby a dneska oslavovali.
Tak vezmu kluka s sebou, žádnej problém, pomyslel si. A pak... dej si aspoň jednu; taky do druhý nohy; tři to jistí...
A teď je opřený o zábradlí a...
„Bléééérgh!“
Zvrací. Stydí se. Vzlyká.
Slzy chutnají jako whisky.
Chlapeček ho ze zájmem pozoruje.
Jednou z toho bude zajímavá historka.
Alkohol jako alkohol...
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Moc pěkné drabble. Sice
Profesor
Moc pěkné drabble. Sice trochu chudák kluk, ale zas bude mít, co vyprávět.
Děti jsou přizpůsobivý. A
Tess
Děti jsou přizpůsobivý. A táta už to znovu neudělá. Taková léčba šokem.
Chudák malej. (Což ovšem
Terda
Chudák malej. (Což ovšem neznamená, že se tu nemůžu škodolibě chechtat jeho otci)
Jak, chudák? Dokážeš si
Tess
Jak, chudák? Dokážeš si představit to vychloubání? "Můj táta dozvrací dál než tvůj táta!!!"