Moje články

"Představ si, holka, že máš dvojnici, prý z Indie. Ale že mají drzost jí pojmenovat stejně jako tebe. Tohle by se za našich časů nestalo. Pamatuješ, když nás sestavili a pak poprvé zažehli motor? Pamatuješ na první kolečko po dvoře? Na mne si tajně sedl kluk, co mi měl vyleštit řidítka, to bylo číslo. A když jsem pak jezdila s panem inženýrem Janečkem po malých silničkách, abychom neprozradili moje nová ložiska. Jó, to byly časy. No a teď mi tady píše sestřenice, že tam mají novou fabriku a tam vyrábí další sestřičky. Tyhle novoty. Určitě nebudou tak spolehlivé jako my."

Pan Veverčák byl zasmušilý. Paní Veverčáková totiž čekala další potomky. Ne, že by si nemohl dovolit živit další krky, děkuji pěkně, pana Veverčáka trápilo něco dočista jiného. Byl totiž študovaný inženýr, a právě teď se zaobíral praktickou matematikou.

Paní Veverčáková je náročná žena, a jestli to tak půjde dál a k jejich 8 potomkům teď přibudou další tři, a pak třeba ještě dvakrát tolik, budoucnost se nejevila nijak růžově.

Možná by přece jen měl zajít za starým dědou havranem a požádat ho, aby mu půjčil dudlíček. Veveřicům to pomohlo a pan Veveřica se svěřil, že je paní Veveřicová mnohem spokojenější.

Když se to vezme kolem a kolem, Aziraphale o sobě níkdy nepochyboval. Nebyl statečný. Spíš ustrašený. A po těch staletích si může přiznat, že i vyděšený. Crowley si ním nesouhlasil, ale to, že se Aziraphale nemohl dívat na nespravedlnost, to přece nebyla žádná odvaha. A určitě to nebylo vzepření se boží vůli. To by přece nešlo už ze samé podstaty věci. Vždyť je anděl.

Když ale zmizela ta "věčná" jistota, ten nevyslovitelný plán, že vše běží podle božího záměru, o co se může opřít? Dnes se musí sám rozhodnout a žádné přestírání ho nezachrání.

Nemůže Crowleyho ztratit. Dnes ještě ne.

Dobrý den, slečno, vy tam sedíte tak sama, nebojte se a sedněte si ke mně. No nebojte se. Čekáte na vlak? Tenhle týden ty vlaky jezdí opožděně pořád, je tam nějaká výluka. Dejte si polívku, mají tady výbornou dršťkovou, vážně je moc dobrá. A odkud jedete? Jo z výletu, tak to se těšíte domů, že jo. Dneska to počasí za moc nestálo tedy, ale zítra má být hezky. Lepší je jet někam do přírody. Já si teď čtu atlas ptáků, to je moc zajímavý. Tak vidíte, vlak už Vám přijede za chvilku, tak se mějte moc hezky a dobře dojeďte.

"Ne, ne, ne, ne. Jedině takový Greenhorn jako vy by mohl něco takového chtít. Podívejte, tamta herka je stará, unavená a těžkopádná. Když vás budou honit Čejenové, můžete na ní rovnou odjet k mučícímu kůlu. Navíc ta barva by vás prozradila na tisíc metrů. Mezek nebo mustang. To je pravé zvíře pro správného zálesáka. Vy, sir Castlepool, rozumíte motýlům, ale koňům ani za mák, jestli se nepletu, hihihi. Vyberte si jiný dopravní prostředek."

Lord Castlepool smutně přikývl hlavou. "Chápu, pane Hawkensi, že vy jste odborník na slovo vzatý. Ale stejně mi ten soumar přišel jako nejpřátelštější kůň v okolí. Škoda."

Opravdu není příjemné stát na stráži u bývalého hostince U královy hlavy, který se sice nově jmenoval U králova krku, ale víte, jak to bylo, když se tenkrát celá putyka otočila předkem dozadu, zrovna když zde probíhalo všezeměplošské setkání cechu žebráků. Ulička i za obyčejného dne nebývala vábná, ale odér, který se z oken linul teď, hravě překonal i zápach mužstevní latríny. Karotka si nepohodlí nepřipouštěl. Jednou byl strážný a musel dodržovat nařízení. Žebráci sice nevypadali, že by svá obchodní jednání řešili na ullici, a všude byl klid, ale jak jinak si vysvětlit kapitánovo: "Jděte si hlídat třeba do Prdele!"

Na fotografii objevené v pozůstalosti posledního vídeňského ledaře se dle zjištění docenta Weigela nachází vítězné družstvo cimrmanovy soutěže Zpívá celá cela, oktet polopolitických vězňů Osmerka. Na snímku je též zachycen Cimrmanův levý palec, měl ho toho času v dlaze po nepovedeném pokusu imitovat velký koncertní buben o kuchyňský vývařovní kotel, a proto ho nemohl při pořizování fotografie pokrčit.
Zajímavý je také mukl číslo 348765 na fotce úplně vpravo. Jedná se s nejmenší pravděpodobností o člena rozsáhlého klanu Straussů. Ovšem toto se nám nepodařilo ověřit, jediným zdrojem je kniha sepsaná vídeňským anticmrmanologem profesorem Fiedlerem, který se, jak známo, dost často mýlí.

"No tak já ti to teda uvařim, ale přijde mi to fakt extra nechutný a slizký a vůbec se mi to ekluje. Nemohl by to udělat někdo jinej? Klidně ti udělam svíčkovou a koláč švédský princezny, ale tohle bych si fakt odpustila."

"Hele, já ti slíbil, že pořídim suroviny a spravim ten hrnec a ty mi za to uvaříš. Prosíííím."

"Když já fakt nesnášim ty sklizký kličkatý věci."

*o hodinu později*

"Hm, tak suroviny jsi nakoupil, ale ucho k hrnci se ti přidělat moc nepodařilo. Takovej držkopád jsem neviděla od tý doby, co náš táta zapomněl na schod k dílně."

"Franto, Franto, něco jsem našel."

"No jo, prosim tě."

"Fakt, Franto, je to boží!"

"Určitě, zas to bude zaručená kopa bio odpadků, ze kterých se vyklube hora plastovejch krámů."

"Vůbec mi to nepřipomínej... Ale, Franto, našel jsem obří talíř krásný kotlety. Fakt, je to kousek. Stojí za to se tam mrknout, vážně."

"Čerstvý? To se mi moc nezdá. No dobře, když jinak nedáš..."

***

"Pepíku, ty jsi ale debil, vždyť je to obyčejný billboard. A ještě furt to lepí!"

***

Mušky seděly jako živé na obrázku krásné kotlety. Lepič je musel sundat, nový plakát by se přes ně boulil. Moc to nešlo.

Dneska to fakt nepůjde. Tři tabulky, dvě prezentace, jedna báječná telekonference, příprava papírů na celotýmové telko a asi tak 150 stránek podkladů k prostudování.
Čas zbývající na tuhle kopu práce je zhruba tři a půl hodiny.
Tak čim začít? Jo aha, denní zprávy. Ach jo, všude samý viry. No dobře, tak něco na odreagování. Videa s účesama? Nebo radši s kočičkama? Klasika. A že bych dala ještě jeden Bubbleshooter? Nebo radši dva. A jejda, za minutu musím pracovat.
Je to trága, už druhý pracovní den mne přepadl KOPR. Všechny příznaky odpovídají, jsou jak vystřižené z učebnice. Ale co s tím?

Tak uz zase stal, prihlizel a nevedel, proc ho ti lide neposlouchaji. Byli jak sileni. To, co delali, by se nezaujatemu pozorovateli jevilo jako bezna priprava slavnosti. Na ulici byly vynaseny stoly a zidle. Nekdo nesl ubrusy, jiny zase sklenicky. Hostinsky od Prokopnuteho bubnu nechal vyvalit sudy s klacskou medovinou. Kolik at se picnu rozdaval zdarma pirohy.
Bylo to jasne jak facka. Vsechny uhranula ta zarici koule, ktera se vcera vecer objevila na obloze. Za svitani nezmizela. A zdalo se, ze se jeste vic rozsvitila. I zemeplosske svetlo pred ni prchlo.
Mrakoplas vedel,ze je spatny prorok, ale tusil problemy.

"Pane, pojďte, kupte si piroh, masový piroh, nejlepší piroh v Ankh-Morporku, maso je čerstvé, mladé, jen minimálně zapáchající..."
"NE."
"Pak bych tady měl pouze pro vás páreček s nakládaným kyselým zelím, libový páreček jaký jinde nenajdete, poslal mi je bratr z venkova, domácí výroba, omítku přidává jen na dobarvení..."
"NE."
"A nebo vyzkoušejte tyhle koláče,vyrobené z místních povidel, takové jste zaručeně nikdy nejedl, ať se picnu!"
"NE."
"Ááá vy jste zřejmě labužník, pak bych tady měl jemnou paštičku z mladých selátek, jen se srdce směje, poměr mas nejvýhodnější ve městě, jedno sele na dvě bachyně, to musíte vyzkoušet..."
"NE."

Agenti udržovali pozice, připravení na pokyn velitele k rychlé akci. Stáli nehybně, jako sochy - dokonalí profesionálové. Vyčkávali. A čekali. A čekali. Čekali na povel, který stále nepřicházel. Nikdo z mužů se ani nepohnul. Důvěřovali svému nadřízenému. Věděli, že i on vyčkává. Že čeká na ten jediný správný moment, na tu jedinou milisekundu, na okamih, během kterého se svět zastaví, všechno ztichne a oni, jako lavina, jako ruka osudu přetrhnou jemné předivo času a...
Agent DiNozzo se probral z lehkého zasnění. To je divné, pomyslel si. Ale čekal dál.
*
Agent Gibbs konečně zaplácl dva komáry, kteří mu seděli na uchu. "AKCE'.

DŮLEŽITÉ SDĚLENÍ
Všichni víme, co Orákulum exkluzivně pro KYSELÁ PRDEL HERALD předpovědělo. V roce Rozmarného hada padne na vší obec neštěstí veliké i utichne vší stvoření. A že nás letos postihnou tři druhy katastrof! Teď se VŠE obrátí k lepšímu. Neohrožený Mák z dalekého města svým máckým zařízením odvrátí pohromy seslané na naše hlavy. Jedině jemu vděčíme za záchranu našich sýpek, obecní studně, obecního blázna a celé radnice.
A protože se již více NEMUSÍME neštěstí obávat, na počest jednoho z nejvýznamějších Máků, kteří kdy žili, a našeho starosty, který nám ho přivedl, věujte všichni pět tolarů na postavení starostovy sochy."

"Kamaráde, co bych za to dal, kdybych měl ženušku jako ty, krásnou, jako z růže květ, všichni se za ní otáčejí."
"Hm."
"A jak je šikovná, byteček máš jako klícku, uklizený, načinčaný."
"No."
"No a vyhlášená kuchařka ta tvoje je, její legendární gulášek a řízečky, to se nedá srovnávat s těma blafama co dostaneš tady."
"To nedá, jsou ještě horší."
"Co si řikal? Ale zašpásovat si můžeš, kdy chceš,je furt jako kvítek, žádné vrásky a..."

*

Anna znechuceně odešela. V duchu proklela svého muže a jeho kumpány. Kdyby se mohla svobodně rozhodnout, nikdy by si Josefa nevzala. Přemýšlela o sebevraždě.

Frk smrk prsk pcik

"Chtel dych se zeptad, jestli by dedy ciste nahodou..."

Pcik kasli kasli

"Jestli by dedy ciste nahodou, slo, deda neslo, deda..."

Smrki smrk

"Deda jesdli bychom sli, jakoze my dva, spolu..."

Frk frki prsk

"My dva spolu, bychom sli, nekam, na prochadzku, jesdli by slo, ze bychom sli, my dva, spolu..."

Frk pcik kasli

"Desdli by slo, ze bychom sli my dva spolu na prochazku, nekdy."

Chraplavy nadech smrk frk a jednim napul zalepenym okem svudne mrk

"Ale jiste, Karotko, velice rada s tebou pujdu na prochazku. Ale az se uplne uzdravis. Ale ne v noci."

Columbo sedel u sveho stolu a premyslel. Vsechny indicie do sebe zapadaly a usvedcovaly doktora Shawa ze zlocinu. Sedelo to. Odlozeny brk v byte zavrazdene. Portmonka nalezena na schodech. Doktorovo chatrne aliby, ktere se rozpadlo po prvnim overovacim vyslechu. Opalena triska i vypoved spravce domu, ze po desate hodine se v byte jako vzdy rozsvitilo, ackoli v tu dobu uz byla Marlen davno prokazatelne mrtva. Proc by vrah rozsvecel? Vzdyt by na sebe jen upozornil. Proc cekal v byte tak dlouho?
Zahadu rozlustila jeho manzelka, ktera mu rano ukazala jejich novou lampu. Byl to moderni kousek se zabudovanym casovym spinacem.

Svet se toci na vlastni hlave
Osa i polosa sviraji presny
Uhel revoluce se nezmeni podle ucebnic
Tlaci se zakon do mozku
Ten ta i to mu posluhuji do roztrhani
Tela Kristova propichaneho na cary hnal
Je ze sveho domu a oci v sloup
Protaci az do dnes jeho verni
Nesmrtelni tovarnici pupkati se klani pred zelezem
Bricha se nadouvaji pruhate trenyrky kryjici
Holou rit mas zmiz nadhero trepotava
Svetylka zari na cestu osvicenym
Zastupum s meci chresti chresti cinkaji
Rolnicky honem hrab si sbirej
Drobacky do skrinky do cejchy pod prkno
Se schovaji krysy piskaji si
Chacha
Chocho
Chichi

Nalevnici jsou velice dulezitou soucasti prirody. Dosud je popsano asi dva tisice druhu. Najdete mezi nimi morske rasy. Patri sem osklivi paraziti. Kdyz budete plavat v mori, urcite okolo vas propluje nalevnik. Kdyz na ture slapnete do vysokohorskeho potucku, mozna si na bote odnesete nalevnika. Kdyz se podivate krave do bachoru, co najdete? No jasne. Nalevnika.
Maji nejslozitejsi stavbu bunek mezi vsemi organismy. Protoze jsou jednobunecni. Jejich jedna bunka umi vsechno s prehledem. Jo a taky maji biciky. Co by si mel jednobunecny organismus vic prat? Mohli tu vladnout naporad. Mozna.
Jenze to by nesmeli prijit virnicci. A rozdelit se.

Moje kamaradka Marketa je tlusta. Jo, je tlusta. Meri 164 centimetru a vazi 97 kilo. Cely zivot z toho mela komplexy. Nosila volne cerne obleceni, nerada chodila mezi lidi, sama sebe nenavidela. A zkusila kde co, vsechny diety mela v malicku, nutricni hodnoty potravin sypala z rukavu a o obsahu cukru se ji i zdalo. A nic.

Nakonec ji kamaradka prihlasila do souteze o hubnuti se znamym trenerem celebrit. A svete div se, Marketa vyhrala.
Na prvni trenink prisla napul opila, jak se stydela.

A za pul roku? Nene, nezhubla. Ale s trenerem si padla do oka a chystaji svatbu.

Samozrejme, ze vedel, jaky sen ma jeho nejlepsi pritel. A zcela urcite by mu to nikdy nepriznal, ale za cela ta leta uz ho mel prokouknuteho skrz na skrz. Ta jeho temer detinska touha a dychtivost Poirota nevyslovne rozcilovala i okouzlovala. Bezbrehou naivitou sveho pritele byl otravovan i ocarovan. A litostive sledoval, jak je Hastings tak nechapavy.
Mozna to byl sen blahovy, ale Poirot byl dalek toho, zesmesnovat sveho draheho pritele.
I kdyz to bude ukol temer nesplnitelny, sam sobe slibil, ze Papa Poirot udela vse pro to, aby alespon jednou za zivot jeho nejmilejsi pritel Hastings vyresil kriminalni pripad.

Kdyby mu nekdo pred pul rokem rekl, ze za pul roku bude delat chuvu, smal by se, az by se za bricho popadal.
Realita je ale kruta dama, s podivnym smyslem pro humor.

Minuly mesic jen o fous unikli ze sparu uctivacu boha Offlera s krokodyli hlavou, kteri si je chteli oroznit.

Dva tydny na to se pripletli mezi obry, kteri na Dvoukvitkuv projev o mirumilovnem reseni problemu zareagovali po svem.

A dnes je Dvoukvitek privazan ke kulu uprostred Klace.

Tichy hlasek v Mrakoplasove hlave sycel, ze Mrakoplas u zadneho kulu privazan neni.

Tak proc nemuze vzit nohy na ramena?

Mrakoplas mel toho prave dost. Tisice nozicek za nim pochodovalo se slepou zurivosti. Komu co udelal, ze se na nej ta bedna zavesila, nevedel. Ne ze by obcas nebyla uzitecna, to zas ne. Vzdyt naposled snedla tri muze, kteri sli Mrakoplasovi po krku. A byla i bezudrzbova. Proste jen byla. Vsude tam, kde se Mrakoplas zrovinka nachazel. A priznejme si, ze pro normalniho muzskeho je to trochu neprijemne. I kdyz je to zrova mag. Magove zkratka nemaji domaci mazlicky. Tim mene oddane domaci mazlicky.
A tak Mrakoplas zjistil, ze na odehnani Zavazadla funguje nejlepe smirit se s jeho stalou pritomnosti.

"Lorde Edwarde, potrebuji si s vami promluvit. Jde o rozmluvu prisne duvernou."
“Ale jiste, Lorde Davide, promluvime si mezi sesti ocima zde v budoaru.”

Oba Lordi si nasadi monokl.

"Lorde Edwarde, co rikate na tyto dagerotypie Lady Alice? Vskutku rozkosny kousek, nemyslite?"
"Zajiste, Lorde Davide, kompozici se neda nic vytknout. Snad jen jeji vyraz, zda se mi ponekud strojeny."

Vzdaleny hlas:
"Vase Lordstva, je prostreno k veceri!"

"Prosim, Lorde Edwarde, az po Vas."
"Az po Vas, drahy Lorde Davide."

Jejich Lordstva odlozi monokly.

Eda s Davidkem utikaji do kuchyne. V loznici po nich zustaly jen dve stare poskrabane brylove cocky.

"Tyy jo, vcera jsem se prihlasil na kurz Spanelsky za sest tydnu. To bude husty, uz se tesim, jak si na dovoleny na Mallorce pokecam s mistnima."

“Hm.”

"Jo a taky mne zajima ten Kurz malby levou hemisferou. Loni to Kresleni pravou hemisferou bylo dost super, uplne mne to nadchlo. Nechces tam chodit se mnou? "

"Hm."

"Vedela si, ze muzem skoro zadaco chodit na Argentinsky tango? Fakt hustej, mega sexi tanec! Uci to kamarad, dal by mi slevu, shani studenty."

"Hm, vis, ze jednim zadkem na vsech zidlich sedet nemuzes?"

"To je sice mozny, ale aspon nesedim jak pecka doma."

"Rikam ti, ze v tom mam system, nevim, co na tom nechapes. Vsechno je usporadany tak, jak ma byt. Zadnej chaos. Tady nahore jsou ty nejmensi. Dolu a doleva se zvetsujou. Ruzny materialy, ale stejne veliky, jsou u sebe. Takze kdyz budes potrebovat matku velikost 8 v mosazi, je to druha radka od shora, krabice zhruba uprostred. Takovy ty traktorovy jsou tady dole. Jak proc? Protoze jsou nejtezsi. Takhle sem si to usporadal, jestli si to nepochopila, tak si uplne mimo."

"Dyt to mas jak tetris. A co kdyz jednu krabicku vytahnes?"

"Tak to jsem jeste nikdy nezkusil. Vopovaz se!"

Tak jsme se s Mirkem shodli, ze uz to fakt nedavame.
Rano vstavame v pul sesty, ja tak obden jeste o pul hodinky driv. Umejt, najist, prevlict. Pred sedmou odchazime. Hodinu jedu do prace. V osum tam jsem. Pak se rozjede pracovni kolotoc, na obed mas sotva cas. Odpoledne zase jedu hodinu z prace. Takze prijedu v sest a mam nakych pet hodin casu na vsechno. Takze uvarit, uklidit, pripravit veci na dalsi den.
A to bych mela jeste kazdej den cvicit kvuli tomu koleni a za chvili je zkouskovy. A kdy to mame jako stihnout spat aspon osum hodin?

Ja tem dnesnim detem nerozumim. Jak jen jsou cilevedomi. A vytrvali. A zrucni. Ceho si umanou, toho dosahnou. To za mych casu snad ani nebyvalo. Driv stacilo jen prikazat a muselo tak byt. Ze by dedic neposlechl sveho rodice? Nebo dcera prikazu stryce? Nebylo mozna. Ale dnes? Pres zakaz se vypravili na hrad, aby ho opravili. Je to slechetne? Je to velmi slechetne. A na dar pro hradniho pana nezapominaji.
Ale prece jen je mi trochu lito, ze mou pomoc odmitli. Nekdo si vybere kouzlo na sto let dopredu a zcela zbytecne. Jeden si pak prijde jako do stareho zeleza.

Jestlipak uhodnete, jakyho pejska mam doma. :D

Mrakoplas uz zase stal, prihlizel a nevedel, jak to tem lidem rict. Byli jak sileni. To, co delali, by se nezaujatemu pozorovateli jevilo jako bezna priprava slavnosti. Na ulici byly vynaseny stoly a zidle. Nekdo nesl ubrusy, jiny zase sklenicky. Hostinsky od Prokopnuteho bubnu nechal vyvalit sudy s klacskou medovinou. Ve vzduchu bylo citit pecene maso. Kolik at se picnu rozdaval zdarma pirohy.
Bylo to jasne jak facka. Vsechny uhranula ta zarici koule, ktera se vcera vecer objevila na obloze. Za svitani nezmizela. A zdalo se, ze se jeste vic rozsvitila. I zemeplosske svetlo pred ni prchlo.
Mrakoplas tusil problemy.

Hudba je tak krasna. Nadherna a zaroven logicka. Umi vyjadrit smutek a radost a nerozhodnost a souzneni. Je magicka. Ti, jimz bylo dano hudbu skladat, by svuj dar meli prijimat s ohromenou pokorou a nevericnou vdecnosti. Dekovat Bohu vsemohoucimu, z jehoz vule se obrazy meni na tony libe sluchu i dusi. Tak by to melo byt. Ale neni. On to tak neciti. Pro nej je hudba jen dalsim jazykem, kterym se plynne dohovori s Bohem i s poslednim zebrakem u cesty. Nezbyva mi, nez ho nenavidet. Jsem posledni hraz branici se kacirskemu proudu hudby pro vsechny. Musim skladatelskou vaznost ubranit.

"Tak mame vsechno? Klice mame. Listky taky. Ridicak uz mam v penezence. Prachy jsou vybrany. Kdy dorazi vasi?"
"Ted mi volal tata, ze stoji v naky kolone pred Rudnou uz asi 20 minut, asi naka bouracka."
"Mami, mami, kdy prijede deda s babickou?"
"Asi za pulhodinky, broucku. Tesis se?"
"Jo jo. Tak to mas jeste cas mi precist tu slibovanou pohadku, vid."
"To vis, ze jo broucku. Co si rikal?"
"Andreo, kde mame ty listky?"
"Asi na botniku, ne?"
"Mami, slibilas mi pohadku!"
"Ted ne zlaticko, maminka neco hleda, pak ti ji precte babicka, ju?"
"Tak tohle ti nikdy neodpustim!"

"Musime se dohodnout, kdo to udela. A to hned."
"Ja ti nevim, nacelniku, to bude tezke rozhodovani. A Varel sam to udelat nechce."
"Vim o tom. Ale nekdo to udelat musi. Prinejhorsim budeme hlasovat."
"O cem budeme hlasovat, nacelniku?"
"Ale o nicem, Varle."
"At to udela tady pomocny ucitel, ma k tomu nejvetsi predpoklady. Urcite si ze skoly pamatuje, jak na to."
"No dovolte? Teoreticke znalosti bych mel, ale takhle v praxi... To ne."
"Ja to taky delat nemuzu, ja jak vidim krev, tak omdlivam."
"No tak to budeme muset zase pozadat primitiva. Prosim te, Varle, naporcoval bys tu husu?"

Na domaci hodine anglictiny.

"Kamile, jak se rekne: Jaka je tvoje adresa?"

"Nevim."

"Ale no tak, trosku se snaz, vcera jsme si to opakovali."

"Nevim, ja si to proste nepamatuju."

"Tak znovu. Jaka je tvoje adresa? Doslovny kostrbaty preklad je Co je tvoje adresa? No, co se rekne jak? W... Wh..."

"Nevim."

"What. Opakuj po mne: what. What. No tak dal. Je se rekne?"

"Nevim."

"Je se rekne is. A tva adresa?"

"Nevim."

"Your adress. Takze cela otazka bude?"

"Nevim."

"What is your adress. No a jak zni odpoved na tu otazku?"

S dokonalym britskym prizvukem:

"It is top secret."

"Ja bych chtel tak napsat neco na tema, jak se hrouti infrastruktura. Rozumite, jak se neco rozpadne."

"Premyslis nad stavem nasich silnic nebo stavu naseho hospodarstvi?"

"Kluci, chybi nam dopsat jeste konec toho scenare, nerozjizdejte zas neco jinyho."

"Kdyz nam uz to nemysli, Lado, dneska uz jsme vycerpani."

"No jak chcete, ale az bude pred terminem a vy budete plakat jak nestihate, rameno vam nenabidnu. Ani kapesnik. Vcera se mi totiz roztrh."

"Hele a co teda udelat seminar o tom, jak tu vsechno upada?"

"Treba mosty, vid, protoze je sezrala rez."

"Nebo cervotoc, ten by Jarovi poslouzil k odlehceni konstrukce."

Magrata nepatrila k carodejkam, ktere by byly prehnane pysne. Byla spis osobou, ktera si vzdy trpelive vystoji frontu v obchode a jeste pred sebe pusti kohokoliv, kdo by stal zrovna za ni. Byla ten typ pritele, na ktereho si vzpomenete, az kdyz vas sam pozdravi. Nebo si taky nevzpomenete. Magrata to sama o sobe moc dobre vedela. Ale dokud to Babi nerekla nahlas, mohla to nevnimat. Jenze rekla!

Ale Magrata ted mela Starou Kouzelnou Hulku. Ted tem starym carodejnicim ukaze, jak to tady bude litat. Konec je Magrate Nande, prichazi Magrata Carodejka. A jako prvni si rozpusti ten strasny drdol!

Alice sedela na schodech ministerstva. V ustech mela horkou pachut pelynku. Bylo ji jedno, ze se po ni lide otaceji. Vzpominala na dobu pred sesti lety. Na ovzdusi nabite emocemi. Na nejkrasnejsich par mesicu ve svem zivote. Vzpominala, jak po letech strachu najednou srsela energii a radostnym ocekavanim. Ani trimesicny pobyt v nemocnici ji nezlomil, cekala zazrak.

A zazrak prisel. Za tri roky nemela uz ani na najem.

Jedina nadeje? Socialni davky z ministerstva. To ponizeni. A v komisi?

Sedeli tam oba. Porevolucni majitel cinzaku a namestek, ten, ktery ji tenkrat, pred sesti lety, obuskem zlomil ruku a vyrazil oko.

"Tak jak se to teda bude jmenovat? Kluci, tlaci nas cas."

"Ja bych to nazval PAvedecke Vypraveni O Uzitecnych Kravinach. PaVOUK. Rozumite?"

"Ja ti nevim. To je takovy dost kratky. Ta zkratka nam prijde vtipna, ale zaroven ma takovy jako hanlivy vyraz."

"Mne se PAVOUK libi, ale chtel bych tam nejak zakomponovat, ze budeme jako vysilat z vecerni kavarny. Kavarna U Pavouka?"

"Hele ale do vecernich kavaren chodi uz jen damy nad hrobem. Potrebujem, aby to melo smrnc. Predem zamitam vsechny kavarny a cukrarny. Potrebujeme misto, kam by si sel posedet uplne kazdy."

"A co treba Nealkoholicka vinarna U Pavouka?"

Ti dva byli porad spolu.

Kdyz je vezli z porodnice, maminky se srazily ve dverich. Detsky plac se ozyval na stejnem patre. Za ruce se vodili do skolky a oba si hrali s autodrahou. Oba nemeli radi rybickovou pomazanku.

Spolu sedeli ve skole v prvni lavici. Spolecne chodili za skolu. Spolu si zapalili prvni cigaretu. Na prvni rande sli ve stejny den.

Nastoupili do jedne fabriky. A zenili se ve stejnem mesici.

Ve vecerni skole sedeli taky spolu. Oba je pak povysili.

Ani jeden nemel deti.

Spolu lezeli i v nemocnici.

Vedle sebe navzdy odpocivaji.

Porad spolu.

Slajs a Tucek.

Vecer v posteli:

Dnesek tedy nebyl moc produktivni. Ale to neva! Zitra bude akcni den. Rano jsem prihlasena na jogu a uz je to zaplaceny, to mne donuti vstat. Jeste pred odchodem si pripravim snidani sampionu, treba mi konecne zacne chutnat. A v praci se vrhnu na ty dva mejly tri mesice stary a dodelam ten otravnej report. Odpoledne nakoupim a uvarim neco hodnotnyho a pak se budu aspon hodinu ucit nemcinu. No a vecer konecne uklidim botnik a za odmenu se podivam nan nejakej vzdelavaci porad. To bude parada.

Rano v posteli:
Na vsechno kaslu, stejne si radsi pospim.