Torchwood

Ianto se schoulil na Jackovo rameno a přivoněl k jeho kůži. Cítil se v bezpečí.
„Jsem ten nejšťastnější muž na světě,“ zašeptal Jack a pohladil Ianta po vystouplém bříšku.
Ianto se usmál, ale vzápětí strnul.
„Co se děje?“ zeptal se trochu vyděšeně kapitán.
„Nic, jenom mě koplo.“
Ianto se probudil vlastním výkřikem. Z čela mu stékal pot, v očích pálily slzy.
„Do prdele,“ zamumlal.
Podíval se na budík. Čtyři třicet.
Rychle se převlékl a vyběhl ven. Obvyklá trasa: přes cestu, park, potok, kolem stadionu. Na chodník začaly pleskat první těžké kapky.
Jak to Jack říkal? Antikoncepce je i v dešti…

Přijetí do Torchwoodu následovala prohlídka pracoviště. Nahoře byly kanceláře, neosobní jako v každé firmě. Pod nimi laboratoře naplněné charakteristickým zápachem chemikálií se spoustou skleněného vybavení a několika vanami. V jedné z nich se máchala zřejmě část mimozemské lodi. Pak přišla pitevna. Bíle vykachlíkovaná s dvěma stoly a pach dezinfekce. Meteorologická stanice - místnůstka, kde veškerý prostor zabíral přístroj z leskoucího se kovu. Průvodkyně se zeptala zaměstnance, který měl techniku na starost, sama překvapena její složitostí:
„Vy se v tom vyznáte?“
„Tady ta ručička ukazuje sněžení, ale většinou se mýlí.“ otevřel dvířka, kde byla sklenice s rosničkou. „Olivie říká, že bude pršet.“

Měli rande. Zašli do kina, na večeři, pak se jen tak procházeli po nábřeží. Světla se odrážela v hladině, z nebe se snášely sněhové vločky a na ulicích ubývalo chodců.
Ianto se obezřetně rozhlédl a pak nesměle vsunul prsty do Jackovy dlaně. Kapitán se zasmál, vzal Ianta okolo pasu a majetnicky ho k sobě přivinul.
„Zdá se mi to, nebo se nějak oteplilo?“ zazněl odkudsi hlas.
„Myslím, že se blíží teplá fronta,“ odvětil druhý.
Ianto se vymanil z objetí a rychle strčil ruce do kapes. Vzápětí minuli dvojici mužů.
Jack Harkness se pobaveně zasmál: „Ianto, oni se bavili o počasí!“

Problém nastal, když v cele zemřel Weevil. Owen zjistil, že je na vině zmijí jed, jež byl pro mimozemšťana smrtelný. Začali řešit, jestli lze chytit hada v obrovských prostorách základny. Ianto a encyklopedie si s tím nevěděli rady a zdálo se to být nemožné i pro Jacka.
Tehdy se ukázalo, jak je dobré mít v týmu kyberženu. Lisa jej vypátrala pomocí svých čidel citlivých na pohyb. Neotálela vytáhnout zmiji z pod hromady kabelů vedoucí od Toshina počítače. Chvíli se zmije klátila ve vzduchu, dokud ji nespatřilo bystré oko Myfanwy, která nezaváhala nad vidinou pochoutky a vytrhla ji Lise z ruky.

Ianto položil kouřící šálek kávy před Toshiko a posadil se na okraj jejího stolu.
„Jak pokračuješ s tím překladem?“ otázal se nahlížeje na monitor.
Mimozemské znaky se proměňovaly ve slova psaná latinkou.
„Myslím, že jde o nějaký žert,“ poznamenala Tosh, „Jestli jsem neudělala chybu v algoritmu, což je nepravděpodobné, je to… jak to… takový návod.“
„Návod na co?“
„Jak sklátit zmiji v deseti krocích,“ řekla Japonka bez špetky pobavení, „Ukládám to do netříděných.“
Základnou prosvištěla šmouha připomínající Jacka Harknesse. Dlouhý vojenský kabát zavlál na schodišti a zmizel.
„Kam běžel?“ zeptala se vykuleně Tosh.
„Myslím,“ utrousil Ianto, „že vyzkoušet ten návod.“

Statek Torchwood ve Walesu, nedaleko Cardiffu, kde je prováděn výzkum zvláštního chování ovcí aneb proč se ovce chovají jako ovce.
Sbližování se stádem.
Ianto: Pojď ke mně, já ti neublížím.
Ovce 1: Bé.
Ianto: Pojď sem, ovečko.
Ovce 2: (utíká za ovcí 1)
Ovce 3: (zvědavě si prohlíží, co má v ruce, pak se přidává ke dvěma předchozím)
Ovce 4: (vyděšeně) Béé.
Ianto: (přibližuje se ke zdánlivě spící ovci, vyděšeně na něj poulí oko. Zkouší jí zpívat) Máš, má ovečko, dávno spát.
Na scénu přichází Lisa.
Lisa: To je jako bys mluvil do větru, budou se stále chovat jako ovce.

Kapitán Harkness měl rád zvířátka. (Chápejte jako mysteriózní tvory, vesmírné velryby, dinosaury a ostatní havěť.) A rád si tato zvířátka tahal na základnu. Nicméně starat se o ně musel Ianto.
Nejinak tomu bylo se samičkou makaplcha, kterou si nebohý Ianto odvezl domů.
Makaplch gluboonský je roztomilá, neškodná chlupatá kulička medové barvy.
„Zabiju tě!“ křičel Ianto už od výtahu a o okamžik později na Jackově stole přistála hromádka faktur.
„Co to je?“
„Účet za nový gauč, koberec, čtyři kravaty, oblek a starožitnou lampu.“
Jack nechápavě povytáhl obočí.
„Tos‘ mi nemohl říct, že ta potvora byla březí a mláďata se rodí zubatá?!“

Když Jack konečně znovu otevřel oči, rozprostírala se kolem něj jen neproniknutelná tma. Nepříjemný chlad mu obtáčel tělo, a když se chtěl nadechnout, nešlo to.
Najednou k jeho uším dolehl nepříjemný zvuk. Znělo to trochu jako skřípání nehtů o tabuli. Otřásl se strachem a odporem zároveň.
Něco tam bylo. Ve tmě. A kroužilo to kolem něj. Stejně jako šelma, číhající na kořist. Slyšel to.
Urychleně se zvedl a couvnul. Pořád to tam bylo.
Okamžitě se rozeběhl směrem, který považoval za správný.
To, že se zmýlil, poznal až podle obřích špičatých zubů, které se zaleskly těsně před ním.
Byl v pasti.

Osoby:
Myfanwy, pterodaktyl
Kapitán Jack Harkness
Jednání prvé:
Střecha výškové budovy v Cardiffu
Myfanwy:
Krouží kolem, několikrát zavřeští.
Jack:
Nehybně stojí na okraji střechy, pateticky deklamuje do větru.
Žít, nebo nežít — to je, oč tu běží:
zda je to ducha důstojnější snášet
střely a šípy rozkacené sudby,
či proti moři běd se chopit zbraně
a skoncovat je vzpourou. Zemřít — spát —
nic víc — a vědět, že tím spánkem skončí
to srdce bolení, ta stará strast,
jež patří k tělu, to by byla meta
žádoucí nade všechno. Zemřít — spát —
Učiní krok do prázdna, padá ze střechy, umírá.
Myfanwy:
Zakrouží nad ním, zavřeští.

„Víš, že v Torchwoodu statisticky zemře za měsíc deset zaměstnanců?“
„Hmm, zajímavý.“
„A že je jim kolem třiceti? A že za týden Torchwood zneškodní stovku mimozemšťanů? A že se tady za den na vypije 200 litrů kávy? A že šéf Torchwoodu v Cardiffu vystřídá za večer tři partnery?“
„Hmm.“
„Tebe to nezajímá?“
„No, moc ne.“
„Nemáš pochopení pro statistiky.“ pronese zklamaně.
„Ianto, já se snažím pracovat. Ale podívej se na tyhle lístky.“ vstane od mikroskopu. „Nejsou nádherné? Objevila jsem je na tom přístroji, který dneska propadl trhlinou. Myslím, že jsou někde z okolí Krabí mlhoviny. Není to zajímavější, než statistika?“