Torchwood

Ianto přijde domů a hned ode dveří adresuje výtku do kuchyně:
„Liso, co tady dělá ta deka?! To ji musíš povalovat po zemi?“
„Promiň-“
„A co je pod ní?“ zaměří se na vybouleninu.
„No víš… Nemohla jsem ho tam nechat. Chudák propadlo riftem. Zabili by ho! Je moc roztomilé, určitě si ho oblíbíš.“ překotně obhajuje svůj čin.
Nato roztomilý tvoreček vystrčí s pod deky svou rozkošnou chlupatou nožku. Pokrývají ji jemné bílé chloupky a je zakončena rozdvojeným kopýtkem.
„Co budeme dělat s jehnětem v bytě? V Londýně! To mu pořídíme obojek a budeme s ním chodit do parku na pastvu?“

Ianto přišel na recepci brzy. Postavil kelímek kafe na pult. Teprve pak zaregistroval dekou přikrytou krabici. Obezřetně nahlédl dovnitř, popadl balík a rozběhl se k výtahu.
„Milý Jacku,
Posílám Vám výsledek našeho minulého setkání.
Seznamte se s Jackem juniorem.
Kpt. Jackie Harknessová“
„Je pod tou dekou to, co si myslím?“ zeptal se kapitán.
„Je,“ odvětil Ianto, „Spí a cucá si palec.“
Jack zbledl. Ianto popadl klíčky od auta.
„Kam jdeš?“
„Koupit plíny, zásyp a nutrilon.“
„Ani náhodou! Vrátíme ho matce!“
„Ty snad víš, jak se dostat do paralelního Cardiffu?“
„Ne, ale Jackie to ví a já na to přijdu taky!“

Dobrý den,
na základě doporučení od pana Marka Lebovitche jsem se dozvěděl o možnosti pracovat pro vaši organizaci jako asistent. Měl bych o toto místo zájem a myslím si, že plně vyhovuji vašim požadavkům. Mám zkušenosti s administrativní prací, mohu nabídnout dobrou znalost práce na PC, výborné organizační a komunikační dovednosti, příjemné a profesionální vystupování, pečlivost, odpovědnost, samostatnost, flexibilitu a schopnost rychle se orientovat v novém prostředí. Mám chuť aktivně pracovat a učit se novým věcem. V příloze zasílám svůj životopis.
S pozdravem Ianto Jones
Velšan se otráveně podrbal za uchem, upil studeného kafe a odeslal e-mail na adresu torchwood.hr@torchwood.uk

Žila byla koza a dvě kůzlato-jehňátka. A kdysi s nimi bývala jedna ovce.
„Kde je tatínek?“ ptalo se jedno.
„Tatínek je zavřený v ohrádce.“ odpověděla koza.
„A proč?“ nenechalo se odbýt.
„Začalo to jednou hrou, kde vystupovaly lamy, ovce a nesmrtelný strýček. Chytali tvory, kteří nebyli odtud, ale propadli z nebe nebo minulosti. Hráli jsme si na to. Pronásledovali jsme nic netušící ovce na pastvině. Až na to jednou přišli. Mysleli si, že si z nich snad děláme legraci. Tak tatínka zavřeli do ohrádky a bez něj už je to nuda.
Z toho plyne, děti, nedívejte se na Torchwood!“

„Fuj. Co to je za hnus. A co dělá v mý sklenici?!“ nadává nahlas jeden z vědců.
„Vypadá to jako žabí vajíčka.“ přidává druhý svůj názor.
Další z vědců objeví chuchvalce vajíček ve zkumavce.
Do vany naplněné nevábnou tekutinou přibyla další nechutnost. Spousta pulců a odporný sliz kolem nich.
Začali tento závažný problém řešit. Zavolali si meteorologa Cartera.
„Jak se má vaše žába?“ zeptal se majitel sklenice jízlivě.
„Výborně.“ zalhal Carter.
„Opravdu? Jak vysvětlíte tohle?“
„No… utekla mi. Nemůžu ji nikde najít.“
„A chcete mi tvrdit, že je hermafrodit nebo jste s ní prováděl jisté pokusy?“
Carter se nejistě usmál.

Žena v kostýmku přešla k dalšímu snímku prezentace.
„Nejprve musíme vypracovat psychologický profil pachatele. Po důkladné přípravě…“ nedokončila.
Do místnosti vrazili dva muži. Ten v kabátě se drze posadil mezi posluchače, ten v obleku setřásl ochranku a přistoupil blíž.
„Dovolíte?“ odstrčil ji obraceje se do sálu. „Ehm, promiňte. Jsem Ianto Jones. Nejedná se o jednoho pachatele, je to invaze. Mimozemšťané ovládají lidská těla…“
Jack se souhlasně pousmál.
„Co to tady vykládáte za nesmysly?“ zaječela žena.
Zaměstnanec ochranky vytáhl zbraň. Zamířil na ženu. Ozval se výstřel, pak další.
Kapitán Harkness vyprázdnil zásobník.
„Už nám věříte?“ zeptal se.
„Kdo sakra jste?“
„Torchwood.“

Žil byl jeden vlk. Byl tuze mazaný a kdejaký lišák mu mohl závidět. V celém lese nebylo lepšího lovce a leckde jsi našel jeho vlčata, ale všechna mu říkala strýčku, protože se k nim neznal.
Tenhle vlk šedivák měl jedno tajemství: byl nesmrtelný.
Jednoho dne potkal ovčáckého psa.
„Jsi hloupý, když jsi věrný ovčákovi a staráš se o stádo!“ posmíval se mu.
„A co bych měl dělat?“
„Užívat si a o nic se nestarat.“
„Ty jsi nesmrtelný, vlku, ale já mám jen krátký psí život a chci být užitečný.“
Vlk se zamyslel. „Mohl bych ty ovce chvíli hlídat s tebou?“

Lisa našla pod diářem složený papírek. Někdo jí ho tam dal, když se na pár minut vzdálila od stolu.
Ianto nenápadně sledoval, jak jej rozkládá.
Má krásná neznámá,
pleť máš jako čokoláda,
jako lahodná káva.
Denně tě vídám,
div si oči nevydívám.
Zatvářila se otráveně a okázale obrátila oči v sloup. Přelétla očima na konec, kde byl vzkaz:
Šla bys se mnou na kafe? Dnes v sedm, sraz ve vestibulu? I. J.
P.S.: Odpověď nechej u kávovaru. Pod podnosem.
Lisa připsala odpověď:
Šla. Ráda. V sedm tě budu čekat. L. H.
P.S.: Ty sentimentální veršíky si pro příště, prosím, nech.

Jackie Harknessová vstala a oprášila si kabát. V prstech ještě cítila brnění; to byly zbytky trhlinové energie.
„Jste v pořádku, madam?“ zeptala se Ianthe Jonesová popotahujíc si sukni.
„Vzrušuje mě, když mi říkáš madam,“ zavrněla Jackie.
Ianthe se nervózně rozhlédla a upravila si vlasy za ucho.
Ulice, na které stály, se nezměnila, ale přesto vypadala jinak.
„Za ním!“ vykřikla Jackie a ukázala na cíp leteckého kabátu, který zmizel za rohem.
Ianthe se rozběhla.
„Jste příšerný! V životě jsem nepotkala tak arogantního chlapa!“
„Jste sexy, když se vztekáte, kapitánko.“
„Nápodobně, kapitáne.“
„Co myslíš, že tam dělají?
„Co asi… Dáš si kafe?“

Sešli do medicínské sekce. Owen se nakláněl nad pitevním stolem, zaujatě svíral skalpel a nevěnoval jim pozornost.
„Tak tady je naše krásná neznámá!“ zvolal Jack a oči mu nadšeně zazářily.
Ianto si skepticky prohlédl mrtvolu.
„Ehm, Jacku? To tělo…“ zarazil se, „Je to muž a není nejmladší a…“
„Řek‘ bych, že je to pěkně zanedbanej bezďák,“ konstatoval Owen a bez varování rozřízl korpus.
Z hrudníku vystoupal narůžovělý obláček, zformoval se do světélkující spirálky a rozpustile zamířil k Jackovi. Kapitán neváhal a lapil bytůstku do připravené nádoby.
„Tak princezno,“ řekl s úsměvem, „A teď mi hezky povíš, kde ses tady vzala.“