DMD č. 6. pro 6. 4. 2013. Téma: Klácení zmijí

"Neboj se a chyť hada do ruky," zazubil se blonďatý cherubínek. "Jsi přece z Nebelvíru?"
"To jsem," ošíval se černovlasý. "Ale proč stahovat kalhoty, když brod je ještě daleko...?"
"Chceš čekat tak dlouho, až ti zase vyklouzne? Ukaž, já sám," odstrčil ho Draco.
"No neříkal jsem to?! Teď budu klátit já."
Vrz, vrz, vrz VRZ... a breberky si už pomalu odnášely zavazadla.
"Přitlač, Draco!"
"Dělám, co můžu," vztekal se a sevřel klacek pevněji.
Ještě jedno "hek!", stromek se zakymácel a z rozsochy větví vypadla rozzuřená zmije Dracovi přímo za límec.
"Příště se postarám, aby hady jako mazlíčky v Bradavicích zakázali!"

Klesl na kolena do rozbahněné země, vzal ji do náruče a přitiskl k sobě. Dýchala, ale mělce. Srdce mu strachem bušilo jako splašené. Netvor byl dávno pryč, ale ze tmy stromů Iorghu neustále cítil hrozbu.
Pohladil Crinu po vlasech, ale pak si všiml, že mu na prstech ulpěla krev. Začal pátrat po jejím zdroji, až ho objevil na jejím zápěstí v podobě hadího kousnutí. Vylekal se, ale když k němu přiběhl Ion se zakousnutou zmijí v tlamě, ulevilo se mu.
Nebezpečí nebylo velké, ale přesto bylo zapotřebí jednat rychle.
Zvedl Crinu z bahna a co nejrychleji se vydal k panství.

http://a-totalita.livejournal.com/22515.html

V údolí Pampelišek bylo rušno. Scházeli se čumilové i závodníci. Postavit se na zadní. Snad nejtěžší dorostenecká soutěž! Že to nejde, když zmije nemají nohy? Však uvidíte!
Připlazil se starý rozhodčí. Ten pamatoval i borce Sssváťu.
„Razzzz, dva, tři, sssstart!“ zavelel.
Soutěžící se na povel vzpřímili. Ze všech sil se stavěli na zadní konec těla, někteří odvážlivci dokonce jenom na ocas. Vyhrával totiž ten, kdo dokázal nechat na zemi nejkratší část těla, aniž by spadl. Že to ale nebylo jednoduché, mnozí se přitom všelijak kroutili a klátili, aby udrželi rovnováhu.
„Máme tu vítěze,“ volal rozhodčí. „15 centimetrů, nový rekord údolí!“

Do zápasu zbývají poslední minuty. Finále! Poslední boj letošní sezony. Boj o pohár. Náš tým vyřadil postupně jednoho soupeře po druhém, ale teď se má utkat s tím nejsilnějším. Říkají si Zmije. To jméno má asi nahánět strach...ale my jsme lepší! Nejlepší hráči amerického fotbalu. Trenér naposledy každého poplácá po zádech, když kolem něj probíhá do uličky vedoucí na hřiště.
Fanoušci jásají. Roztleskávačky roztleskávají. Zmijáci jsou už nastoupení. Jsou to obři, v černých dresech. Řadíme se do pozic, adrenalin hučí v uších, diváci šílí.
"Tak do nich, chlapi!! Ukážeme jim, jak se hraje!! Ty zmije amatérský zklátíme raz dva!!"

„Jsme sami?“
Přikývl.
Ticho… úsměv… myšlenky plné neřesti.
„Mám nový experiment,“ zaskřehotala Amy. Významně na Sheldona zamrkala.
„Ano?“ dal najevo svůj zájem. „V čem spočívá?“
Začervenala se.
„Klácení zmijí,“ zasyčela. Zvláštní tón hlasu odhalil zjevné náznaky.
„Dala ses na plazy?“ vyhrkl nadšeně. „To je skvělé, podmanit si hada byl odjakživa můj sen.“
Zvesela se usadil k laptopu. „Už máš vybranou? Navrhoval bych tuhle, má hezké vzory.“
Zaskřípala zuby, přesto pokračovala v rozepínání své blůzy.
V tom se otevřely dveře.
„Leonarde, Penny,“ vykřikl vzrušeně. „Chystáme se klátit zmiji, přidáte se?“
Stačil jeden pohled na Amy, aby jim to došlo. Neudrželi smích.

„A pak za prudké bouře v hodině nejvyšší pod prvním jarním úplňkem zmiji zklátiti musíš…“
„Cože musím?“
„Zmiji zklátiti.“
Všeobecné ticho narušovalo jen tikání budíku ve tvaru fialového poníka.
„Hele, kluci, já nevím jak vám, ale mě se žádná zmije klátit nechce a už vůbec ne za bouře. Toho si dost užiju s Cyrou.“
„A seš si fakt jistej, že je to alchymistická příručka, Luciene?“
Lucien se na oba kamarády zašklebil a znovu přeběhl očima těch pár řádků. „Ne, fakt, zmiji zklátiti. Černé na bílém.“
„Hele, kluci, a co to vlastně je za dryják? Něco na potenci?“
„Leštěnka na nábytek.“

Nikdy jsem moc nebyla na klácení zmijí. Tyhle hry šly mimo mě. Jenže pak se objevil on a začal tahat za nitky mé fantazie. Ukázal mi, co ve mně skutečně je, že mám hravou a dravou mysl. Objevila jsem díky němu svou skutečnou podstatu. Objevila jsem svou vášeň.
Ale pak přišla ta z jeho minulosti a chtěla mi ho sebrat. Najednou stál na rozcestí a nevěděl, kterým směrem se vydat. Já se nechtěla vzdát bez boje, protože ona sice měla jeho srdce, ale já v rukou třímala trumf: jeho fantazii.
A nehodlala jsem karty složit, dokud někdo neřekne GAME OVER.

Fanny Ferrars ležela doma a chrchlala.
Maria Bertram a Mary Crawford se nemohly ani pohnout, bolel je celej člověk.
Isabella Thorpe smrkala, až se Bath otřásal.
Caroline Bingley měla nefalšovanou horečku a paní Eltonové hrozilo pouštění žilou.
Elizabeth Elliot přešla chuť na pralinky a zmrzlinu jí zakázali.
Společnost ovládla milá a početná acquaintance slečny Burnwoodové, jako by všichni z nebe spadli. Pánové Whirl, Skim a Meadows byli okouzlující, jakkoliv si všichni přivedli své dámy. Miss Gwendylon, Miss Lawrence a obě paní Ottercatovy byly ozdobami společnosti. Seznamování nebralo konce.
Na plesech, v divadlech a na promenádách ubylo jízlivostí.
Zmije sklátila chřipka.

Hospodin Mojžíšovi dal tu kouzelnou hůl a učil ho ty eskamotérské kousky a Mojžíš v nich byl pořád lepší. A jednoho dne Mojžíš jde a najednou vidí dva bobry, jak tam ohryzávají olivovníky. A tu se Mojžíš naštval, vzal hůl a oba bobry jí umlátil.
"Tos udělal pěkně, Mojžíši." pravil Pán Bůh.
"Děkuju, Hospodine." odpověděl Mojžíš, proměnil hůl v hada a začal ho prohlížet.
"Pročpak toho hada tak prohlížíš, Mojžíši?" zeptal se Hospodin.
"Well, Pane Bože, koukám se, jestli jsem mu neublížil."
"Tomu hadovi nemůžeš ublížit. Je to zmije. Tou můžeš sklátit třeba celý lesík a nic se jí nestane."