DMD č. 24. pro 24. 4. 2019. Téma: Zmatek matek

Jak všichni dobře víme, kouzelníci jsou od přírody hraví. Nejinak tomu bylo u Freda a George Weasleyových, kteří napjatě odpočítávali minuty do začátku měsíce dubna. Letos připravili skutečnou lahůdku. Pomocí Mnoholičného lektvaru si přehodili těla.

Ginny přiběhla, rozrušená. „Mamí! George si u mě nechal svetr!“

Molly duchapřítomně hodila ošacení po potomkovi.

„Mami, blázníš? Já jsem Fred!“

„Nemluv nesmysly, Georgi. Přece vás umím rozeznat.“

A v kuchyni to pokračovalo. „Frede, ještě jednou vezmeš do ruky Georgův hrnek a přilepím ti ruce ke stolu," zlobila se matka.

Ještě pár minut a nestačila se divit.

„Apríl!"

Pozorovat matčino zmatení rozhodně stálo za to!

Ať už si nějaký opečovávaný mazánek z jiného světa říká, co chce, lidem je lepší se vyhnout. Takže jsme pochopitelně nebyly vůbec nadšené, když se v naší útulné jeskyňce objevili hned dva.
Ten první by ještě ušel. Přiběhl tiše, krátce se zastavil, ponořil se do jezírka a kamsi odplaval.
Ten druhý přidupal jako lavina, a když nenašel prvního, zvedl takový vítr, až se jeskyně otřásla a mladší kolegyně dočista zpanikařily i s potomky.
Pak také zalezl do jezírka.
Jenže stěny se chvěly dál.
Co naděláme. Naštěstí máme i náhradní stanoviště.
Až jim to tady spadne na hlavu, budeme dávno pryč.

Zásah se povedl skvostně, ale tím lapálie neskončila. Jakmile totiž zapnuli naviják, aby uloveného boha básnictví, pivovarnictví a antikoncepce vytáhli na palubu, ozvalo se rupnutí a nebýt včasného zákroku dvoumetrákového berserkera, odporoučelo by se celé zařízení za Edvinem.
„Urvalo to šrouby i s matkama!“ hlásil Bruno, jehož hlava byla blíž.
„Blbost, sám jsem to aretoval stabilizačníma osmnáctkama z iridia,“ namítal inženýr Naftalen.
„Tyhle jsou spíš z Merkuru,“ pravil trpaslík a podával mu zbytky.
„Mno, tenkrát při tý potyčce s leviataním mládětem jsem to opravoval krapet ve spěchu, možná se mi pomíchaly,“ připustil a dali se do oprav, než bude pozdě.

"Kam jsem jen uklidil ty M šestky", ozvalo se z dílny. S povzdechem jsem zavolal - "Šestky sis posledně dával do šuplíku". "A jó, díky", odpověděl táta. Slyšel jsem jak za sebou zavřel dveře. Asi zase kutí něco na bazénu.

Od té doby, co od nás máma odešla, to s tátou nebylo dobré. Pořád se snažil něčím zabavit. Nejdřív to byla oprava stodoly, pak vyvrtání studny a teď bazén. Jen poslední dobou se začal projevovat věk. Občas je to paměť, občas není tolik síly co dřív.

Snažím se mu nabídnout pomoc kde můžu. Snad se nám oběma povede najít zase klid.

V laboratořích raketových motorů JPL právě sestavují motor pro satelit Mars Climate Orbiter. „Pánové, co jsou to tady za zmatky! V regálu jsou ještě stále palcové matky, přestože jsme už dávno celoplošně přešli na metrický systém.“

Zato ve vývojovém centru řídicího softwaru Lockheed Martin stále vládne Americký patriotismus. „Co to tam píšeš za podivné jednotky, hezky tam dej naše libry, kdo se v tom má potom vyznat“

To, že v NASA pro své výpočty trajektorie satelitů používají správně metrické jednotky, na sebe nechalo čekat téměř deset měsíců. Satelit zažehl svůj pomocný motor na 4,45krát delší dobu a shořel v atmosféře.

"Tohle přece není tvůj kartáček!"
"Ale mami, jasně, že je. Používám ho už čtrnáct dní, přece poznám svůj kartáček."
Na mladou ženu šly mrákoty.
"A co je proboha tohle?!"
"Noo, to je můj šamanský váček, co jsme dělali minulý týden, abychom vyhnaly zlé duchy ze stanů. Musel se mi nějak vysypat. Koukni, tohle je netopýří trus! Teda, já si to myslím, ostatní kluci říkaly, že je jsou to obyčejná myší hovínka. Ale to říkají, protože závidí."
Tohle radši už nekomentovala, jen se dál, opatrněji, prohrabovala kufrem.
"Něco mi ale Vašíku vysvětli," pronesla najednou mrazivým hlasem, "samé čisté ponožky a trenýrky!"

Rokar s Armidem se přemístili před jeskyni. Kouzelník nejprve zkontroloval svá zabezpečení. Vypadalo to, že vše, co vyčaroval, je neporušené. Pak vyrazil do sluje za nebezpečným smaragdem.

Armid zůstal venku. Měl hlídat, kdyby kouzlo nevyšlo, ale zároveň sloužil jako kotva, pro mágovu cestu do minulosti. Rozdělal oheň, vedle položil byliny a čarodějův talisman.

Uvnitř jeskyně Rokar vztáhl ruku nad Nejzářivější Hvězdu a začal zaklínat: „Tillannanàm, tillannanàm, …“
Nad drahokamem se rozprostřelo mlhové okno a v něm spatřil:
„Kdo to zavinil!“ hněval se dračí král.
„Milosti, netušíme, kdo přestavěl vejce v líhni.“
„Co teď řeknu matkám?“
U dveří stál hlouček znepokojených dračic.

Chopila se ho hrůza, pořádně ho vymáchala v noční můře a když se schylovalo k nejhoršímu, neochotně ho vytrhla ze sna zpátky do reality. Sirius otevřel oči a úplně zpocený se posadil na posteli. Jeho srdce doslova bubnovalo.
„Co to bylo tentokrát?“ Ze tmy na něj mžoural Kingsley. Oddechl si, po ruce má svého muže. To pomyšlení ho pořád naplňovalo absolutním štěstím.
„Přišly všechny, s kterýma jsem kdy něco měl, a říkaly, že se mnou mají dítě. Byl to zmatek... matek.“
Kingsley se pousmál. Po tom všem, co prožili, byl sen o davu rodiček důkazem, že už je opravdu dobře.

"Kde se nám touláš, tatínku?" hubuje Timea.
"Hledal jsem matku k motorové pile," konstatuje Tadeáš.
"Našel jsi?"
"Ne."
"Nedivím se, v tom trávníku ji hledat, to je jak jehla v kupce sena."
"Ale nakonec jsem si vzpomněl, že mám v šuplíku rezervní, že jsme si jich kdysi pár koupili."
"Vidíš, zmatkaři! Mimochodem, nezapomněl jsi, že zítra vedeš Tabitu do flétny, protože já jdu s Tobiášem na rovnátka?"
"Opravdu zítra? Snad až za týden. Koukni do kalendáře!"
"Pravdu máš."
"Taky jsi zmatkařka."
"Nediv se, chlape bídná! Jsem znavená matka, neboť otec je v jednom kuse někde zašit!"
Tadeáš raději drží ústa.

Drahá Dezinvektilo,

okamžik, kdy žena zjistí, že je matkou, pokušitel nesmí podcenit. Zvláště, pokud je dítě neočekávané, otec neperspektivní (třeba jásá, že si nepříliš nadšenou matku pojistil, nenápadně mizí, nebo alibisticky prohlašuje: „je to jen tvoje volba“) a okolí nepřející.
V hlavě se přetahují tolikrát omílaná slova.
Je jeho. Je jen její. Je to kus jejího těla. Je to lidská bytost. Je to shluk buněk. Je to živý člověk.
Je to právo ženy. Je to zločin.
Ve skutečnosti nám nejde o její rozhodnutí. Chceme hlavně, aby kvůli němu nenáviděla, ať už otce, dítě nebo samu sebe.

Tvůj milující strýc Zmarchrob