DMD č. 1. pro 1. 4. 2019. Téma: Desátá hodina odbila lampa ještě svítila

Byl zvyklý probouzet se před úsvitem. Šest hodin po půlnoci se posadil na posteli a naučeným pohybem rozžal lampu. Natáhl se pro župan a nasadil si papuče. Na řadě byla snídaně.
Musel se nutit k pohybu. Kdyby se zastavil, už by znovu nesebral sílu. Zvracel.
Stále v županu se s povzdechem podíval na hodiny. Osm. Před dvanácti hodinami začínala Slavnost.
Bloumal od ničeho k ničemu. Snažil se nemyslet. Pohled na hodiny bolel.
Dvě hodiny chyběly k poledni a lampa byla stále jediným zdrojem světla. Včerejší Slavnost slunovratu se strašlivým způsobem zvrhla. Některé věci nejdou vzít zpátky. Slunce už nikdy nevyjde.

Armáda generála Lee se vyrovnávala s přílivem nováčků svým vlastním způsobem. "Začínáme ranním cvičením," vyjmenovával velitel, "následuje dopolední trénink, odpolední trénink a - pro změnu - večerní cvičení."
Moo Hyul se usmál tlumenému reptání, které slyšel kolem. Tak dávno, už před celými pěti týdny, se při svém přijetí pokoušel vyjednat si lepší zacházení. Měl na to právo, vždyť zachránil život mladému pánovi - ne jednou, ale dvakrát!
Young-Gyu ho rychle vyvedl z omylu. Teď využíval Moo Hyul jediného bonusu, který mu laskavý hyung nabídl - nočního cvičení.
Od chvíle, kdy viděl šermovat Lee Bang Jiho, hořívala lampa na dvorku ještě dlouho po hodině psa.

Lady Thrúðr svého muže milovala, jinak by ho už ostatně dávno zabila, ale na chvíle, kdy jednou ročně sebral dva náhodné kolemjdoucí a vyrazil za dobrodružstvím, se vlastně docela těšila.
I letos to vypadalo slibně. Ti dva, co dorazili, byli sice trochu divní – on smrděl trollí močí, ona kouřem – ale vypadali přesně jako ten typ hrdinů, co s nimi Edvin již zanedlouho vytáhne do nějaké té vzdálené říše. Osobně jim připravila lucerny a už jen čekala, jak odtáhnou a bude mít loď pro sebe.
Ovšem i když čekala až do desíti, oni v jejich světle pořád jenom hráli dračí doupě.

Ručičky na hodinách se pomalu blížily k jedenácté hodině, v pokoji Voliéry Jr. se ale stále ještě svítilo.
"Nemohla by někdy taky jít spát v rozumnou hodinu?" ptal se tatínek Voliér, již značně rozmrzelý, maminky Voliéry. Upřímně zvažoval křížovou výpravu za účelem nápravy mravů a už se skoro odvalil z postele, když mu maminka Voliéra odpověděla.
"Nech ji, vždyť se učí na maturitu," zastávala se dcery, matně tušíc, že drahý potomek si takovou důvěru zaslouží jen pramálo. Znala svá dítka příliš dobře na to, aby v ně chovala ničím nezkalené naděje.
Tatínek znovu ulehl.
Voliéra Jr. dopsala drabble a zhasla.

Rosou zvlhlá tráva mu hladí podrážky bot. Hledí vzhůru, na poslední osvětlené okno, s absurdním vědomím, že i ta nejposlednější služka může vejít (bude-li mít dobrou výmluvu), ale on, pán domu, musí čekat, čekat, čekat dole v salonu, až mu bude Bůh milostiv.
Snaží si ji aspoň představit, zmáčenou deštěm na klusajícím koni, jak ji popisovala Caroline. S rozcuchanými vlasy a zarudlým nosem v netherfieldských peřinách. Je krásnější než kdykoli předtím. (Dobře že jeho idiotský úsměv skrývá tma.)
Za oknem se mihne silueta a on na okamžik zatají dech. Ale je to Elisabeth, kdo prudce zatáhne závěsy a zhasne lampu.

Mike Wazowski vešel do haly plné barevných dveří. V lidském světě už brzo odbije desátá hodina a zaměstnanci společnosti Příšerky s.r.o. se pustí do práce. Konečně nastoupili strašáci. Mike poplácal svého přítele Sullyvena po chlupatých zádech: "Vlítni na to, kamaráde!"

Sully vylezl tiše ze skříně a zavřel za sebou dveře. V pokoji byla tma a klid. Tiše se plížil místností a obratně se vyhýbal hračkám. Když už se ale dostal skoro k posteli, rozsvítila se lampa a pokoj zalilo jasné světlo.

V místnosti s ním stáli dva dospělí muži. "Ty jsi ale pěkně podivná příšera," řekl Dean Winchester.

Meč byl těžký, nohy od stání oteklé, oční víčka těžká.
Světlo měl za zády, aby ho neoslňovalo. Očima hladil panorama nočního Města.
Zazíval, v uších mu zapraskalo. Město bylo tiché, jen odněkud zdola hrála zvláštní hud...
Neslyšel něco?
Aniž by si to uvědomil, schoval se za štít a vytasil meč.
Hlídací pes mu prošel kolem nohou, zazíval, několikrát se otočil kolem dokola a usnul.
Bývalý konzul Marcus Manlius ukryl meč do pochvy. Sedne si. Jen na chvilinku.
Bylo slyšet ticho.
Lampa mihotavě osvětlovala Junonin chrám.
Víčka měl z olova a meč jak z kamene.
Posvátné husy se zdály být neklidné.

Desátá hodina odbyla, když se domů vracela.
Její démoni už na ní čekali. Byli na ni milí, hned se jí ptali na její den.
Zase potkala Jeho a zase si jí nevšímal. Jakoby mezi nimi nikdy nic nebylo.
Tak to hrála s Ním před přáteli. Bez ostychu v hospodě rozebírali Jeho milostný život. Asi má nový vztah.
"Je hezčí, proč by stál o tebe?"
Souhlasila se svými démony. Aspoň jim na ní záleželo. Vždycky tu s ní jsou.
Jen se o ně musela postarat. Hladověli. Ale zapalovač jí už připravili. A tak je nakrmila tím, co jim chutnalo - svou bolestí.

Dnes půjdu spát brzy.
V devět neusnu, ale třeba něco po desáté.
To dám, to musím dát, vždyť moc dobře vím, že to prospívá mému duševnímu a vůbec všeobecnému zdraví.
Nemám žádný důvod, proč zůstávat vzhůru po desáté, žádný, ani jeden.
A když nepůjdu spát ve dvě, bude se mi dobře vstávat.
Třeba – a teď se sama musím podržet – dokonce půjdu běhat.
Pravda, běh je asi příliš ambiciózní.
Ale taková jóga!
Hezky pozdrav slunci, čaj si uvařím (na to nikdy nemám čas), vyjdu ven, celá šťastná a...
A víte co, už je půl jedenácté, tak já to zkusím zase zítra.

Tonička se rozkročila do stabilnějšího postoje a pevně sevřela rukojeť pánvičky.
Její První myšlenky jí řekly: Co když to nebude fungovat?
Její Druhé myšlenky jí řekly: Nechceš jen sama sobě něco dokázat?
Tonička si řekla: Prostě to MUSÍM zkusit. Experiment. Verifikace. Zelená Jenny se taky zhmotnila, hned jak jsem zapojila Třetí myšlenky.
(A, ehm, použila svého bratra jako návnadu...)

Čestmír vzorně čekal.

Tonička spustila.

"První hodina odbila...druhá hodina...třetí...jedenáctá hodina odbila, lampa - ZHASLA."

Plesk.

Na kameni přistálo cosi. Měkkého. Lepkavého.

"Kristusmaríja," ozvalo se zpoza kapradí.

Tonička se usmála. To je vepřové!
Naložila koleno na pánev.
Dneska bude ovar.