DMD č. 16 pro 16.4.2011 Téma: Cena za štěstí

Fandom: Harry Potter
Siriusův život měla předurčovat černá. Zvolil si však obtížnější bílou cestu.
Jako malý si odmítal hrát se svými sestřenicemi Bellou a Cissou.
Nechoval nábožnou úctu k rodině.
Neliboval si v černé magii.
Odmítal aristokratické názory a byl za to trestán.
V Bradavicích se díky svému smýšlení dostal do Nebelvíru.
Našel si kamarády, před nimiž jej matka varovala.
Vyzdobil si pokoj v červené a zlaté barvě.
Svou rebelii zakončil útěkem z domu na motorce.
Obkrouhlá spálenina na gobelínu rodu Blacků. Malá cena za štětí, ne?
Kamarádi tvořili jeho pravou rodinu.
Remus jej měl rád.
Mohlo to být idylické, kdyby Červíček nezradil

Fandom: originální, verše jsou K. J. Erbena (Dceřina kletba, Kytice)
Zabila jsem holoubátko
Pomáhala tam, kde bylo třeba. Nikdy se neptala. Nikdy nesoudila.
matko má
Přicházely k ní, kruhy pod očima, třesoucí se kolena. Šeptaly o své hanbě.
zabila jsem holoubátko
Vždycky pomohla. Znala ty správné byliny a když bylo nejhůř, uměla zacházet s tenkou železnou jehlicí.
opuštěné jediňátko
Odcházely prázdné, rozbolavělé a krvácející. Dávala jim s sebou laudanum, aby bolest klidně odešla, a levanduli, aby duše tiše zůstala.
bílé bylo jako sníh!
Jen ony znaly cenu svého štěstí. V lepších časech, s někým jiným. Ty, které zaplatily příliš mnoho, přicházívaly k ní do učení. Vždycky pomohly, neptaly se, nesoudily.

Fandom: Zaklínač
Poznámka: Nemusí to být jenom depresivní. :)
Výskoky už nejsou, co bývaly. Otočky taky pomalejší. Ruka se už neklepe jako před pár měsíci, ale musela si dlouho zvykat, že kryje mnohem větší tělo než před tím. Ostatně, bývalo i hůř. V prvním měsíci nazvracela protivníkovi rovnou do obličeje. Takový zásah nečekal.
Teď uskakovala před strigou. Když ji drápy minuly jenom o onen pověstný vlásek, znovu přísahala, že za tohle Galahada zabije.
Pak přišel šikovný půlobrat a výpad. Konečně bylo po boji.
Unavená Ciri se uvelebila na zemi a oddychovala. Spokojeně pohladila své obrovité břicho. Všichni jí tvrdí, jaké jsou děti štěstí. No jo, ale za jakou cenu?

Aberforth křičel: „Přesvědčoval jsi mě, ať se vrátím do Bradavic, že se o Arianu postaráš! Že to je důvod, proč ses vrátil! A nejen že jsi celé dny zalezlý někde s tímhle,“ namířil hůlkou na Gellerta, „ale teď ji tu chceš nechat samotnou!“
„Už jsme trpěli dost! Tady nikdy ničeho nedosáhneme. Je tu cena, kterou…“ Albuse přerušilo světlo z Gellertovy hůlky, Aberforth se zhroutil v křečích. Kletba stíhala kletbu, nikdo si nevšiml drobné dívenky, dokud nepadla mrtvá k zemi.
„Jdeš?“
Albus se ani nepohnul.
„Nezaplatil jsi přeci za nic!“ Gellertovy divoce modré oči planuly očekáváním. Pak zchladly. Odešel beze slova.

Chcel všetko zmeniť a zmenil...
Zdravie pre ťažko chorú matku, trocha viac peňazí pre ženu, šťastie pre deti. Aby už viac netrpeli núdzou, chorobami, nespokojnosťou, strádaním, smútkom.
Ale za akú cenu?
Neostali ani spomienky, pretože si nespomenuli. Nebolo na koho. Neexistoval. Pre nich nie. Snažil sa natiahnuť ruku a aspoň na maličký okamih sa ich dotknúť, ale nemohol. Ani hlásku nevydal, keď chcel na seba upozorniť.
Nebol mŕtvy. Stále ich videl. Bdel v ich blízkosti, pritom bol tak ďaleko...
Niesol svoj kríž s úsmevom. Za toto to stálo, aj keď bola cena za ich šťastie veľká.
Upísal sa krvou. Diablovi...

Věřila jsem, že když zničím ty zmije, které udělaly z nejkrásnějšího dne mého života jatka, budu moct být znovu šťastná.
Plná hněvu i touhy po pomstě jsem se hnala vpřed a došla do trpkého konce - k Billovi.
To už moje víra ve štěstí zmizela, utopená v krvi těch, které jsem zabila. Věděla jsem, že jejich tváří se nikdy nezbavím.
Ale našla jsem svou dceru. Při pohledu na ni mě zalily pocity, o kterých jsem si myslela, že jsou pryč navždy.
Ona je teď to jediné, co mi prosvětluje každý den. Štěstí zahánějící křik těch, kteří skonali na ostří mého meče.

Fandom: Equilibrium (rok 1066)
Byl naštvaný. Oba drzé lapky se mu sice povedlo zabít, ale sám na tom byl dost špatně. Vyčerpáním padl na slaný písek a sledoval, jak z něj proudem teče krev.
Jak ležel, uvědomil si, že smrtí v boji si zaslouží věčný život na Valhale, kde mu nic nebude chybět. Naštvanost byla ta tam. Usmál se na přilétající valkýru a byl rád, že o své víře nikdy nepochyboval. Poslední pohled na moře si chtěl užít.
„No tak, nezdržuj,“ pokárala ho s úsměvem na rtech Hlökk. „U Stamford Bridge se to začalo mlít, nemám na práci jenom tebe.“
Závěrečný výdech ochotně urychlil.

Stála jsem skrytě na balkonu a pozorovala lidi na nádvoří. Když jsem ještě žila na Wildaranu, byla jsem jednou z nich. Nyní, ač Dramonská vévodkyně, schovávám se, aby mne neviděli.
Dřív bych se na setkání těšila. Teď mě jen představa náhodného setkání děsí. Jsem pro ně vyvrhelem, dokonce mne označili za kurtizánu. A já přestala být sama sebou. Dřív bych se snažila jim vše vysvětlit, ale resignovala jsem. Jejich šťastné obličeje mi v tom bránily.
Ti lidé toho zažili mnohé. Teď si zaslouží být šťastní. I když poplatkem za jejich štěstí je má samota. Ale s tou se dá žít.

fandom: Pán prstenů
Zaplatil draze… příliš draze.
Ale nelitoval.
Změnil by toho ve svém životě spoustu, kdyby mohl… Ale tohle rozhodnutí by nezměnil nikdy. Byla to jedna z mála věcí, na které byl hrdý.
Hrdý, nikoli pyšný jako dřív. Býval tolik přesvědčený o vlastní výjimečnosti…
Pak se vše změnilo. Veškeré jeho životní jistoty se otřásly. Najednou byl jen jedním z mnoha, drobným článečkem v soukolí neúprosného osudu.
Toužil… a touha mu zatemnila mozek. Málem zradil vše, za co jeho předkové bojovali. Málem zradil svou čest…
Zarazil se včas.
Umíral…
…umíral šťastný.
Boromir se díval na svého krále a v jeho očích spatřil úctu.

Není lásky bez slz…
Není přátelství bez bolesti…
Není rozhodnutí bez chyb…
Stojím na útesu divokého severního Irska.
Mám pocit, že se dotýkám oblohy.
Vlny divoce narážejí do skalisek.
Dýchám. Volně dýchám.
Matka je mrtvá. Otce jsem udal. Majetek mi zabavili. Sídlo je pod stálým dohledem bystrozorů.
Nedostudoval jsem. Nevyhrál jsem válku. Jen jsem proklel otce. Udal otce. Utekl… zbaběle.
Potom, co vám matka umře v náručí, leccos si uvědomíte. A já si uvědomil, že takovou budoucnost nechci.
Jediné co mi zbylo, je to oblečení, co mám na sobě. Hrdost zemřela s mou matkou.
Ale dýchám. Volně dýchám.
Nový život…
Fandom: Harry Potter AU